Harryho probudilo zvonění telefonu. „Kdo mě to sakra otravuje?“ zamumlal kudrnatý chlapec a šlo slyšet, že mu není zrovna nejlépe. Podíval se na displej, volalo mu neznámé, ale hodně povědomé číslo. „Haló“ řekl chlapec.
„Tady je Samantha Smithová, The Bridge hospital, je u telefonu pan Styles?“
„A-Ano,“ odpověděl Harry s obavami, co se stalo
„Chci Vám říct, že máte ihned přijet, vzkazuje vám to pan Higgins.“
„Dobře, můžu vědět, co se stalo?“ reagoval Harry, nyní už jistěji.
„Jde o pana Tomlinsona.“ V tuhle chvíli Harry vystřízlivěl, i když měl v krvi několik promile alkoholu.
„Hned tam budu.“ Harry položil telefon a v tom si uvědomil si, že je moc opilý na to, aby řídil auto. V mobilu našel prvního taxíka a zavolal mu, potom si šel rychle umýt zuby a převlíkl si zpocené a špinavé tričko. Seběhl schody prázdného domu, vyběhl ven, rychle zamkl a naskočil do černého taxíku. Taxikář mu zastavil před nemocnicí a Harry po něm rychle hodil zmuchlanou bankovku.
Vběhl do nemocnice neuvěřitelnou rychlostí a mířil směrem ke starší dámě.
„Samantha?“ zeptal se, tak rychle, že mu bylo taktak rozumět.
„Ano, vy jdete za panem Tomlinsonem, nepletu se?“ zeptala se recepční s úsměvem na rudých rtech.
„Ano, řeknete mi prosím vás, kde ho najdu?“ položil Harry další otázku, teď už trochu netrpělivě.
„Druhé patro, jednotka intenzivní péče“ odpověděla Samantha jak nejrychleji uměla a rukou naznačila cestu, kterou se má Harry vydat.
Harry zmáčkl knoflík výtahu, ale po pár vteřinách čekání se rozhodl, že půjde po schodech. Když vyběhl nahoru, viděl na chodbě stát zdrceného Paula. Paul byl vlastně jediný člověk, který pracoval v Modestu, a Harrymu na něm záleželo. Byl to jediný člověk, který kluky vyslechl, když to potřebovali. Ostatní byli jen zvířata, které prahly pouze po penězích. Vůbec je nezajímalo, když někomu z jejich klientů bylo zle, začali by se zajímat až ve chvíli, kdy by jeden ze zpěváků umřel, až v této chvíli by je to mrzelo a to proto, že by se jim přidělaly starosti, s hledáním nového člena. Jak Harry tyhle lidi nesnášel, připadal si v jejich okolí jako loutka, která otvírá pusu podle scénáře. Také to tak vlastně bylo.
„Ahoj Paule“ pozdravil Harry a objal svého obrovského kamaráda.
„Ahoj Harry“ odpověděl Paul smutně.
„Co se stalo Louisovi?“ zeptal se rychle kudrnatý chlapec.
„To se neví, teď je vevnitř doktor a zjišťuje, co se stalo, jediné co mi bylo řečeno je to, že Louis z ničeho nic omdlel v kanceláři u Griffithse“
„Panebože“ vykřikl Harry a rozběhl se k pokoji, ve kterém údajně ležel jeho bývalý přítel a člověk, kterého miloval. Už šahal po klice, když ho Paul najednou zastavil. „Harry, nemůžeš tam teď vtrhnout, jak jsem řekl, je tam doktor a dělá Louisovi nějaké vyšetření“
„Ale ty to nechápeš Paule, my se s Louisem rozešli a já se chci ujistit, že kvůli tomu neudělal řádnou blbost“ odpověděl Harry rychle a svalil se v pláči k zemi. Už neměl sílu, ztratil všechno, jen kvůli jedné noci s Nickolasem. Ale mohl si za to sám, tohle Nickovi vyčítat nemohl, to Harry byl ten špatný a věděl to. Nikdy si nepřestane vyčítat, ublížil tím jak sobě tak i Louisovi, ale hodlal udělat všechno proto, aby to napravil.
