Ještě dloUhou chvíli jsem seděla v parku a koukala na vojenskou školu. Tam je teď Tomas. Měla jsem ještě hodinu pauzy. Doufala jsem, že půjdou ven. Přece jen bylo krásné slunečné počasí. Po čtvrt hodině stále nic. Rozhodla jsem se tedy pro zmrzlinu. Na rohu ulice je cukrárna. Moje přání se vyplnilo cestou zpátky ke škole.
"Bacha šprte." Vrazila do mě Kristy, která šla s Lennou do školy. Zmrzlina mi spadla na zem. Proč já? "Nech mě na pokoji. Já nemůžu za to, že si neděláte úkoly. Najděte si jinýho debila." Rozkřičela jsem se. Všichni kluci už byli kousek od nás a pozorovali nás. Kristy mi vrazila facku. "Cos to udělala Kristy?" Ozval se můj bratr, který šel zrovna kolem.
Kristy s Lenn si rychle sebrali věci a s tichým "nic" odcupitali pryč. "Dobrý?" Jen jsem přikývla a pozorovala svou rozteklou zmrzlinu. "Jen mi shodili zmrzlinu. Taková škoda. Proč zrovna ta zmrzlina?" Smutnila jsem dál. "Sereno?" Ozvalo se mi za zády. S bratrem jsme se otočili. "Zvu tě po škole na zmrzlinu." Pokračoval s úsměvem Tomas. Jen jsem přikývla s tichým "dobře" a rychle odcupitala pryč.
Jakmile jsem vešla do školy, někdo mi podkopl nohy. Lenn. Ďábelsky se smála a koukala se na mě. "Tohle je jen začátek. Buď úkoly nebo bolest." Odešla aniž bych ji na to něco odpověděla. Ale teď mi stejně nemůže nic zkazit náladu. Jdu s Tomasem na zmrzlinu. Měla jsem neskutečnou radost. Jenže mi došlo, že jsme se nedomluvili na čase. Našla jsem jeho číslo v mobilu. Naťukala smsku a poslala. Obratem mi přišla odpověď.
S: "Takže zmrzlina?"
T: "Pokud jsi Serena, tak ano."
S: "To jsem."
Vešla jsem do třídy. Nikdo si mě nevšímal, tentokrát ani já si nikoho nevšímala. Sedla jsem si do lavice a připravila si věci na přednášku. Vzala jsem opět mobil do ruky. Čekala tam na mě zpráva.
T: "Kdy tě mám vyzvednout?"
S: "Končím ve čtyři"
T: "Budu tě čekat před školou"
S: "Dobře. A opravdu tam chceš jít se mnou?"
T: "Proč bych neměl?"
T: "Sereno? Jsi tady?"
T: "Proč se shazuješ?"
S: "Protože nikoho nemám a nikomu nechybím. Tohle bych ti ale neměla vůbec říkat. :("
T: "Až se uvidíme tak ti budu muset něco vysvětlit."
Co mi jako chceš vysvětlovat? Že jsem strašidlo? Že se neumím bavit? To já všechno přece vím. Byla už půlka přednášky. Zase nic nevím, tak budu dávat pozor. Přednáška byla docela fajn. I jsem ji pochopila. Ale zdržovala mě od "rande" s Tomasem. Konečně zazvonilo. Tentokrát jsem vyběhla ze třídy mezi prvními. Rychle hodila věci do skříňky a běžela ven. Jakmile jsem vyběhla ze dveří, stál kousek na proti mě a usmíval se.
Další kapitolka 😍 snad se bude líbit. Snažím se je vydávat po dni, ale stejně mi to moc dlouho nevydrží 😆
ČTEŠ
Army love ✔
RomanceZveřejněno prvních 10 kapitol. Pokud budete chtít pokračovat, můžete si ji u mě zakoupit. Vysokoškolačka se zamiluje do vojáka. Opětuje její lásku? A mohl by vůbec dopadnout vztah na dálku dobře? Dokáže najít odvahu a svěřit se svými city? Nebo zavr...
