Army love ✔

* 19.04.2017 2/2

Tomas mě i se svým otcem doprovodili domů. Jeho otec stále trval na pozvání na večeři. Pozvala jsem je tedy domů. "Jaspre? Jsem doma." Zavolala jsem na svého bratra. Vyšel z pokoje se se mnou přivítat. Návštěva se už posadila v obýváku na gauč. "Ahoj zlato." Pohladil mě po tváři. Moc jsem mu toho nedovolovala. "Ahoj."

"My máme návštěvu?" Zarazil se Jasper ve vchodu do obýváku. "Mno ano. Tomasův otec mě pozval na večeři k nim domů. Tomase už znáš." Jasper mě jemně chytil za ruku. "Počkat. Vy spolu něco máte?" Stydlivě jsem zavrtěla hlavou. "Mám ho ráda, ale pořád se moc bojím. Slíbil mi, že na mě půjde pomalu." Jasper pokýval hlavou a změřil si Tomasova otce.

"Jestli se jí něco stane. Zabiju vás všechny. Nikdo ji nesmí ublížit."
"Jaspre to stačí ano? Nic se mi nestane. Věřím mu." Hladila jsem ho po ruce aby se uklidnil. "Dobře. Spát tam ale nebudeš." Přikývla jsem. Jasper si ještě jednou přeměřil Tomasova otce a odešel do pokoje.

"Nějak si tě chrání prdelko." Ušklíbl se Tomasův otec. "Otče dost!" Vyjel na něj Tomas. "To si nezaslouží. Nech už ji být." Tomas ke mě přišel a nabídl mi ruku. "Půjdeme? Mamka už čeká." Mrkl na mě. Chytila jsem ho za ruku a šli jsme. Od té chvíle byl jeho otec naštvaný.

Vešli jsme do domu velkými dveřmi. "Aá už jsou tu." Byla slyšet Tomasova máma. Cupitání. "Dobrý den krásná slečno." Pozdravila mě. "Do-dobrý den. Dou-doufá- doufám, že neru-neruším." Vykoktala jsem celá červená. "Jistě že ne." Vydala se ke mně a chtěla mě obejmout.

Nečekala jsem to. Schovala jsem se za Tomase. Tak blízko jsem k němu nikdy nebyla. "Mami. Není na to zvyklá. Nestaly se jí pěkné věci. Toto je pouze reflex." Obhajoval mě Tomas, když uviděl matčinu zklamanou tvář. "Omlouvám se." Dodala jsem překvapivě souvisle. "Pokud je to takhle, tak se spíše omlouvám já." Žmoulala v ruce utěrku.

"Ne-nemohla jste to vě-vědět." Usmála jsem se. Tomas mi opět nabídl ruku. Přijala jsem ji. Dovedl mě do jídelny, kde byli prostřené věci na večeři. U nás by to vypadalo na slavnostní večeři, ale tady to bylo evidentně normální.

Tomasova mamka uvařila mexickou kuchyni. "Jíš mexickou kuchyni? Teď mě tak napadlo, že jsem se ani nezeptala." Jen jsem přikývla. Nechtěla jsem se opět zakoktat. Tomasův otec z toho měl radost.

Po jídle začalo vyptávání. Na všechno jsem dokázala odpovědět. Bála jsem se však jedné otázky. Co se mi stalo? K mé smůle přišla pár minut na to. "A co se ti stalo, že jsi takováhle?" Zeptal se Tomasův otec Jim posměšně, jakoby chtěl Tomase odradit.

"Můj otec mě znásilňoval a mlátil. Stejně tak mámin další přítel. Toho poté vyhodila a našla si jiného. Jen on byl na mě hodný, dokud mamka nezemřela a on nezačal pít. Začal mě mlátit. V tu dobu jsem si našla přítele. Nebyl jiný. Ten mě aspoň neznásilnil. Modřiny jsem měla po celém těle. Myslela jsem si, že se to zlepší po nástupu na vysokou. Kluků jsem se už tolik bála, že jsem nikoho nechtěla. Jeden to vzal špatně a doteď mě mlátí, když jim nepošlu úkoly nebo testy. Holky dělají to samé...Doufám, že jste se patřičně pobavil." Ani jednou jsem se nezakoktala.

Koukala jsem Tomasovi do očí. Byla tam vidět bolest a lítost. O tu já však nestojím. Ne teď. Tomas byl z toho tak špatný, že mě šel radši doprovodit domů. Prý se brzy uvidíme. Naposledy jsem mu zamávala. Zaběhla do pokoje a šla si lehnout. Ještě mi od Tomase přišla smska, že v pořádku došel domů.

Těšili jste se? Já ano 😄 Nikdy nevím, co z té mé palice vyleze 😂 Teri 💟