Deník Taylor Coleman

1. zápis - Jak to začalo ?

Bylo zrovna sychravé počasí, když jsem se probudila, to mi však nezabránilo v mojí dobré náladě. Už dlouho jsem čekala na tento den. Nejsem jen tak z obyčejné rodiny. Můj otec je kouzelník. Ano není to žádný vtip, kouzla a všechny věci kolem nich jsou skutečná, ale v běžném životě mezi mudly, tak se označují lidé v normálním světě bez kouzel, se o tomto tajemném místě nesmí mluvit. Táta ve svých mladých letech chodil na kouzelnickou školu v Bradavicích. Škola je rozdělena do čtyř kolejí, které se jmenují - Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Kdyby si tenhle deník přečetl někdo, kdo o tomto nemá ani zdání, nařkl by mě bláznem. Jelikož se u mě začaly, už od malička, projevovat zvláštní schopnosti, tatínek si byl jistý, že ze mě bude čarodějka. Seskočila jsem ze své patrové postele a odkráčela si to do kuchyně, kde už maminka připravovala snídani. Dneska to byly vafle s marmeládou a šlehačkou. Jakmile jsem dojedla, šla jsem se převléct a provést ranní hygienu. Naštěstí přestalo pršet, když jsem měla v plánu jít se postarat ven o drůbež. Při návratu zpátky domů na mě ve dveřích čekali naši s úsměvy ve tvářích a táta držel v ruce dopis. Je to tady, v květnu mi bylo 11 let a dneska mi přišlo psaní o přijetí do Bradavic. Byla jsem opravdu moc nadšená. Po společném přečtení dopisu a delším povídáním s rodiči jsem se vydala do pokoje, kde jsem si začala pomalu balit věci. Maminka mi přišla pomoct a pak už to šlo docela rychle. Nechala jsem kufr kufrem a běžela ještě na jedno hodně zajímavé místečko v místním lese. Je to tajné místo, kam člověk jen tak nevkročí a nenajde ho. Nachází se tam obrovský, mohutný strom, na kterém jsme si vytvořili menší domek. Věděla jsem, že ho tam najdu, seděl dole pod stromem a opět vyřezával jakýsi oštěp. Nemohla jsem mu říct pravdu, kam odcházím, a tak jsem to s rodiči vymyslela jinak. Přišla jsem se s ním rozloučit, kvůli tomu, že "odjíždím do Irska za prarodiči od otce, kde budu chodit do nové školy". Ano je to lež, ale co jsem mohla dělat... Ujistila jsem ho, že se vrátím zpátky vždy na prázdniny. Strávila jsem poslední odpoledne s ním v lese. Když jsme se opravdu už naposledy rozloučili, odešla jsem směrem domů. Tam už na mě čekal otec s matkou, dala jsem sbohem našemu domku, babičce a dědovi od maminky a vyrazili jsme. Tatínek mi ještě po cestě vyprávěl různé věci ohledně Bradavic. Maminka mi zase říkala, abych na sebe dávala pozor a psala jim hodně dopisů. Cesta utíkala pomalu, ale přece jenom jsme dorazili do Londýna, před Děravý kotel. Tam mi otec pomohl vyndat kufr a potom jsem se s oběma rodiči rozloučila. Když odjížděli, tak jsem za nimi ještě mávala, než se ztratili za zatáčkou. Vkročila jsem dovnitř a šla se ubytovat. O několik dnů později měli následovat nákupy a další všemožné přípravy do školy, kterých jsem se však nezúčastnila. Přišlo to náhle, stala se hodně nepříjemná událost v mém životě, taťka se jednou objevil v mém pokoji v kotli. Společně jsme se přemístili zpět domů, kde mi bylo oznámeno, že babička Ellis dostala infarkt a už není mezi námi. Konal se pohřeb a právě z těchto důvodů jsem přijela do Bradavic o pár dní později... Myslím, že to pro dnešek bude stačit. 

>Taylor<