Deník Taylor Coleman

3. zápis - Dojmy, halloween a další...

Už jsem na hradě nějakou dobu. Stále ještě nemám zařízenou hůlku, bez které se na většině hodin neobejdu, a tak jsem se rozhodla, že nemá cenu na ně chodit, dokud ji nebudu mít. Snad se potom najde někdo ochotný, kdo mi dá zameškanou látku opsat. 

Došla jsem k názoru, že se mi na tomhle místě začalo docela líbit. Přece jen v jedenácti letech se sebrat a odejít úplně do cizího prostředí, kouzelného prostředí. To není jen tak, dlouho jsem nebyla bez rodiny a musím si přiznat, že se mi sem tam stýská. Už to není, jako ze začátku, pomalu si začínám zvykat a ten pocit úzkosti je menší a menší. 

Vzhledově je hrad okouzlující, zvnějšku i zevnitř obrovitá stavba plná malých i velkých oken. Plná různých chodeb a místností ne jenom obyčejných, ale i tajných, u kterých musíte znát heslo. Z lidí jsem neměla tolik obavy, dokud jsem neskončila ve zmijozelu. Kolují spekulace o tom, že ve zmijích jsou lidi čistokrevní, možná krapet namyšlený a z bohatých rodin. Není tomu tak, snad se všemi, co jsou v téhle koleji se dá rozumě mluvit skoro o čemkoliv. Možná je tu pár lidí, se kterýma si nebudu až tak rozumět, ale to není z výše uvedených důvodů. Myslím si a doufám, že se sem aspoň trochu hodím. Jsem člověk, co si rád povídá a o to tam není nouze. 

Neměla jsem úplně možnost potkat se s lidmi z ostatních kolejí. Pár lidí od nás hází všechny z určité koleje do stejného pytle. Když se o tom baví přede mnou, tak kývnu v souhlas, ale nemyslím to vážně. Potkala jsem opravdu jenom pár lidí, mezi které patří asi jedna dívka a kluk z nebelvíru, potom jednu dívku z mrzimoru a to je všechno. Všichni byli o rok starší. Moc jsem si s nimi nepokecala, ale nemyslím si, že by byli něco míň než já.  Co se týče kolejní ředitelky... nom podle mě se snaží, ale moc se jí nedaří. Za to zástupkyni máme skvělou a ověřila jsem si, že se na ni dá spolehnout. 

Famfrpál, hra jež se hraje v kouzelnickém světě. Slyšela jsem o ní už dřív od táty, zaujala mě a chtěla bych se zúčastnit náboru do týmu. Ještě se rozhodnu... Kapitánem je Lucas, jeden kluk ze třeťáku. Dále se tým skládá ze tří střelců, dvou odrážečů, brankáře a chytače. 

Nesmím zapomenout slavili jsme halloween. Přišla jsem o něco později, no jo to moje zaspávání... i přes to jsem se stihla aspoň trochu zapojit. Moc jsem nevěděla o co jde, prý se hledali snad nějaké dárky, ale to jsem nepobrala. Tak jsem si vyrobila jenom kostým, abych měla v čem jít večer na oslavu. Chtěla jsem si vyrobit něco, co by připomínalo lukostřelce a vylezl mi z toho spíš myslivec. Nevadí i tak mi to někteří pochválili, což mě docela mile překvapilo. Zbytek toho dne, večer, byla velká síň úplně jiná než kdy před tím. Vyzdobena na motiv halloweenu a taky tam hrála kapela, občas to byly otřesné skladby, ale tak jo snažila se... Byla jsem tam chvíli, jelikož tam moc lidí nebylo a celkově mě to tam začalo nudit, tak jsem si šla na pokoj lehnout a číst. 

Další týden uplynul docela rychle a byl úplně stejný, jako ten před tím. Jestli se něco stalo to už nevím, protože jsem nevystrčila nos z pokoje. Jenom kvůli jídlu a jiným potřebám. Nevyplatilo by se mi chodit na hodiny. Bez hůlky to začíná být opravdu na nic. To mi připomnělo, že mi v pátek přišel dopis ohledně návštěvy pana Olivandera. Jupí přijede v pondělí, už bych tu hůlku mohla konečně mít a dohnat, co jsem zameškala. Snad nezaspím...

Zapsala jsem se do dvou klubů. Chci zkusit soubojový klub, je to dobrá příležitost, jak se naučit bránit. Na hodinách OPČM to prý není žádná sláva. Dalším je divadelní klub, na který se nehorázně těším. Baví mě dělat ptákoviny a všemožný kraviny. Umím si ze sebe udělat srandu a jsem takový menší komediant. Přemýšlela jsem, že bych mohla vyrábět i nějaké kostýmy, strašně by mě to bavilo. Napsala jsem si přihlášky a teď už budu jenom čekat. 

Půjdu ještě napsat dopis domů, za celou dobu jsem neposlal ani jeden a to jsem to mamince slibovala. Tohle je všechno, co se za poslední část mého pobytu na hradě událo.

>Taylor<