Deník Taylor Coleman

2. zápis - Bradavice

Po pohřbu babičky ke konci prvního týdne školy jsem přijela do Bradavic. Neměla jsem žádné pomůcky a požadované oblečení, jediné co jsem si přivezla byli moje osobní věci z domova. Zbývalo mi dost času, a tak jsem si šla prohlédnout hrad sama. V tom se ozvalo, že zdali tu jsou nějací nezařazení žáci, ať se dostaví do Velké síně. Přišla jsem tam ten den jenom já, další lidé, co se tam dostavili, byli jenom zvědaví, kam mě šoupnou. Profesorka mě vyzvala, abych usedla na stoličku, následně mi dala Moudrník na hlavu. Ten se nemohl dlouhou dobu vymáčknout, mezi tím se mě ptal na spoustu obyčejných otázek, jako je oblíbené zvíře a další... Po opravdu dlouhé době a netrpělivosti ostatních nahlas vykřikl... teď se připravte... ZMIJOZEL. Chvíli mi trvalo než jsem se z toho vzpamatovala. Já a zmijozel ? Podle čeho soudil ? No nic vzala jsem to z té pozitivnější stránky, že to tak být mělo. Náhle se objevila, tuším kolejní zástupkyně, která si mě odvlekla na již zmíněnou kolej. Zde mě seznámila s pár pravidly a ukázala mi dívčí křídlo. Jaká škoda, že je to tu rozdělené, většinou si s dívkami nerozumím, tak jako s kluky. Bydlím na pokoji, který se nachází hned v první odbočce vpravo až na konci malé chodby, kde následně zahnete doleva a jste tam. Pokoj docela prostorný o třech lůžkách, jelikož jsem přijela později, tak už tu nějaké  obyvatelkyně jsou a tudíž si zabrali místa. Na mě zbyla postel naproti dveřím, ale má to svou výhodu, mám vše pohromadě a ne rozházené, jako zbylé dvě slečny. Na pokoji jsem se potkala jenom s jednou, jmenovala se myslím Cristina Brownlee snad jsem to nespletla. Holka světlejší bloncka, zatím jsme si řekli jenom jména, ale působila zatím normálně, i když tvrdila, že druhá spolubydlící ji nemusí. Uvidíme, jak se tohle rozvine nadále. Druhou slečnu jsem zahlédla až druhý den ve společenské místnosti. Jmenuje se Victoria Ayers, zatím o ní nic nemohu říci, ale mám tušení, že obě dívky nebudou moc komunikativní. Ještě ten den, co jsem přijela jsem si u kolejní ředitelky Forwler objednala veškeré věci potřebné k žití na tomto pozoruhodném místě. Samozřejmě z doslechu toho, že je v určitých věcech divná, jsem měla obavy a byly oprávněné. Druhý den kdy mi přišel balíček s věcmi, jsem zjistila, že mi zapomněla objednat přísady do lektvarů. Přešla jsem to a napsala si lístek o objednání této věci a ještě pár kousků oblečení. Ráno ve společenské místnosti seděl jeden kluk z mého ročníku. Ethan, blonďák na první pohled docela zvláštní, ale když jsem s ním mluvila, tak je hodně milý, provedl mě po hradě a ukázal mi pár místností a tajných chodeb. Zbytek dne jsem se jenom tak poflakovala a potulovala po hradě a prozkoumávala další zajímavosti, které se tu nabízejí. Večer se ve společenské místnosti sešlo hodně moc lidí, většinou byli starší. Byli dost potichu a sranda tam taky moc nebyla, tak jsem se odebrala do dolní části, kde se nachází trénovací místnost. Tam si svá kouzla trénoval jeden o rok starší chlapec opakující první ročník. Jmenoval se Carter, z mého pohledu hodně fajnový, chytrý a milý člověk. Ví toho dost o kouzelných tvorech. Myslím, že v tomhle budeme kamarádi. Dále tam seděla dívka celá v růžovém, pravděpodobně ten den přijela. Nom růžová, tuhle barvu nemám ráda, také jsem jí to vytkla, ale přece jí nebudu soudit podle oblečení. Dala jsem se s ní do řeči a působila v pohodě, možná krapítek neinformovaná na to, že je ze smíšeného původu. Myslím, že když jí člověk pomůže, tak se s ní dá dobře komunikovat a má smysl pro humor. Dlouho jsme si povídali a seznamovali se. Později jsem začala být unavená, a tak jsem se odšourala na pokoj, kde jsem během chvilinky usnula.

>Taylor<