Our little secret | Larry Stylinson | ABO

3

HARRY
Je známo, že když cítíme krásnou vůni, která nás přitahuje tak jsme prostě nadržení. Proto jsem musel utéct na záchody. Nechtěl jsem ho tam přetáhnout, vždyť bych byl mrtvý kdyby se to jeho či můj otec dozvěděl!

Už jsem byl docela v pohodě a při smyslech, když mi v kapse zavibroval telefon.

Otec: Dnes v 15:00 přijdou Tomlinsonovi. Potřebujeme si o něčem promluvit, ať jsi načas doma a vše stihneš! 

A sakra... Co když je to kvůli toho, co se stalo teď? Co když už to Tomlinson vykecal svému otcovi? Co když mě teď budou chtít zabít? 

Vyšel jsem ze záchodů a pořádně se rozhlédl, zda nikdo není v mém okolí. To, že jsem já - neboli moje mysl - byl v pořádku, neznamená že nemám pořádného stojáka.

Když jsem byl na začátku lesa, která patří nám a ujistil se, že nikdo není kolem, proměnil jsem se do vlčí podoby a utíkal domů. Miluju jen tak pobíhat po lese a mít vítr v srsti. 

Bylo 14:45 když jsem se dostal domů. Tak akorát čas na to, abych se rychle osprchoval a oblékl do něčeho slušného. 

Když jsem sešel dolů a viděl přicházet celou rodinu Tomlinsonů, netušil jsem že tam bude i ON. Můj dech se zpomalil a myslel jsem, že se zblázním z toho, jak je krásný!

,,Zdravím, Desmonde," pronesl Troy, hlava rodiny Tomlinsonů. 

Po přivítání se všemi třemi členy jejich rodiny, kteří se dostavili jsem já a jak už jsem se dozvěděl Louis šli jako poslední. Musel jsem něco udělat, protože on byl tak nádherný a chtěl jsem ho poznat více. Ikdyž naše rodiny byly zásadně proti setkávání se, musel jsem to porušit. 

,,V 19 pod mostem, ale tak ať tě nikdo nevidí," pošeptal jsem mu a on se zděšeným výrazem jen přikývl. 

Sedli jsme si k obrovskému jídelnímu stolu, kde bylo malé pohoštění a pustili jsme se do řeči. No teda, já ne. Louisův otec si vzal slovo. 

,,Myslím si, že by jsme to nemuseli zbytečně prodlužovat. Jistě víš, Desmonde, že jeden z tvých neposedných vlků pořád k nám utíká a já si myslím, že to má svůj účel - získávání informací. Co tě tak zajímá, že k nám posíláš jednoho z tvých poslíčků?" optal se Troy a já jsem přestal jíst, protože kdyby se dozvěděli, že jsem to já, kdo utíká, tak mě nemine trest, které jsou u nás dost tvrdé a pár lidí to už zabilo.  

,,Prosím? Já že k vám někoho posílám? To asi ne. V životě bych k vám neposlal někoho aby od vás zjišťoval informace! Nechci dělat věci ještě horší, než jsou!" pronesl otec a na jeho čele se začala tvořit žíla, která mu vždy naběhne když je naštvaný. 

,,Jsi si jistý? Kdyby všichni tví vlci nevypadali stejně, tak si to zjistíme a zabijeme!" vykřikl a mě zaskočilo. Sakra, už tam nikdy nesmím jít. Nechci riskovat svůj život kvůli Louisovi, ikdyž je nesmírně krásný. 

,,Buď ticho! Nikoho zabíjet nebudeš! A pokud tak uděláš, tak se všichni dozví tvé 'tajemství'!" začal už doslova můj otec křičet a celá místnost zůstala potichu. 

,,Jaké tajemství?" optal se Louis potichu a jeho oči byly neuvěřitelně vystrašené. 

Můj otec se už už nadechoval, aby promluvil, ale bouchnutí pěsti do stolu ho zastavilo. Troy se zvedl, chytl svou manželku Jay a svého syna Louise za ruky a táhl je pryč z našeho domu. 

-----

LOUIS

Když jsem se dozvěděl, že jdeme ke Stylesům, měl jsem doslova bobky. Ne, že bych se bál toho, co otec řekne, ale toho, že ten vlk co k nám běhá je Harry. Jo, otec se mi už o tom zmínil a mi to docvaklo s tím, co se stalo ve škole. 

Teď jsem měl ale větší problém - být v 19 u mostu. Otec mě pustí, to jo, ale co když mi chce Harry nějak ublížit? Co když mě zabije? 

...

___________

Děkuju vám za ohlasy a hvězdičky ♥ :) E.