Our little secret | Larry Stylinson | ABO

8

LOUIS

,,Pořád jsem na tebe musel myslet, tak jsem se zkusil podívat, jestli nejsi tady. Napsat ti nemůžu, to by naši zjistili," odpověděl jsem mu.

,,Proč jsi mě chtěl najít, když víš že mám rut? A ty heat? Moc dobře víš, jak to dopadlo ve škole! Copak zase chceš, abych tě tu ojel?!" rozkřikl se.

Nad jeho odpovědí jsem se pouze začervenal a sklopil pohled.

,,Počkat Lou, ty to chceš... Ty chceš, abych tě ojel! Žejo?!" postavil se na nohy a blížil se ke mě.

,,Možná..." V duchu jsem si nadával, že jsem mu hned neodpověděl 'ano'.

Harry ke mě přišel blíž a pohladil mě po tváři. Svůj pohled jsem opět věnoval mu a usmál se na něj.

,,Neměj takový nevinný pohled, dělá mě to ještě více nadrženým," pustil mou tvář. Ten studený pocit se mi nelíbil, kéžby to vrátil zpátky!

,,Tak už si mě vem..." Zašeptal jsem a opět sklopil pohled.

,,Hele Lou... Hned tady kousek na našem území máme takovou malou chatku... Co kdyby jsme šli tam?" zeptal se mě a chytl mě za ruku.

,,Co když nás ale někdo uvidí?"

,,Neuvidí," zakroutil hlavou.

Na můj souhlas jsem se přeměnil na vlka a rozběhl se směrem na jejich území, ačkoli jsem nevěděl, kde se chatka nachází. Harry si toho jistě byl vědom a za chvíli mě předběhl. Následoval jsem ho a za chvíli jsme byli u chatky. Měl jsem v sobě opravdu velké množství adrenalinu, protože jsem věděl, že mě Harold teď ojede.

Sotva jsme vešli do chatky a proměnili se v lidi, byl jsem přitlačený na dveřích. Líbal mě, ale ne nějak něžně. Byl to tvrdý polibek... Asi tak tvrdý, jako naše péra.

Z ničeho nic jsme na sobě neměli ani jeden oblečení, ani ty trenky.

,,Vezmu si tě, hned teď a tady," ukázal na dřevěný stůl.

HARRY

Proč jsem Louise neznal dřív? Děláme to spolu už dvakrát za jeden den!

Louise jsem si položil na stůl a roztáhl mu nohy. Díky tomu, že měl heat, tak jsem nemusel použít lubrikant. Otíral jsem se špičkou o jeho vstup a dráždil ho a díky toho se mi dostávalo jeho vzdechů. Nechci už nikdy poslouchat nic jiného!

On byl prostě dokonalý. Měl všechno - byl krásný, chytrý, úžasný... Ale bohužel, nikdy nebude můj.

Začal jsem do něj přirážet jak jen do šlo. Celý stůl se houpal, div nespadl. Louis se podemnou prohýbal a prosil o víc, celou chatkou se ozývaly vzdechy teď už obou. Bylo to tak moc příjemné!

Po vyvrcholení obou proběhl opět knot.

,,Jsme si souzeni... Jaká ironie, že?" zašeptal Louis a zakousl se mi do klíční kosti. Já jsem měl co dělat, abych se mu nezakousl do krku.

,,Nějak to půjde... Vyřešíme to. Chci, aby jsi byl jen můj."

Vyšli jsme z chatky a já v dáli uviděl vlka. To nesvědčí nic dobrého!

———
Další díl jen pro vás! Děkuju vám všem za krásné komentáře! Dáte mi nějaký i dneska? Líbí se vám to? 🤔♥️

Btw. na mém profilu najdete novou povídku - wedding :)♥️

E. 🌟