Our little secret | Larry Stylinson | ABO

4

HARRY

Blížila se sedmá hodina večer a já se pomalu chystal vyrazit k mostu, kde se setkáme s Louisem. Musím mu prostě říct a ujistit se, že to co se dneska ve škole stalo se nedostane k jeho, či mému otcovi.

Most byl v podstatě taková naše hranice. Před řekou je naše území a za řekou to je Tomlinosnovo území. Naší otcové se kdysi prali o území, až z toho vyšla menší válka, při které se stejně dohodli na stejný podíl. Nechápu, proč se nespojili. Kdyby tak udělali, byli by nejsilnější v celé zemi. Momentálně první je smečka od Paynů. Vždy měli převahu a více síly, protože naší otcové jsou prostě blbí.

Abych byl upřímný, docela jsem se bál a byl nervozní. Co když Louis to někomu řekla dovede si s sebou nějakou posilu, kdybych měl něco v úmyslu? Jistě, že nemám, ale prostě se sebe navzájem bojíme. Ale jak jistě tušíte - opět za to můžou naší milovaní otcové.

Možná si myslíte, že Louis je nějaké párátko, které potřebuje chránit. To není vůbec pravda. Jednou, když běžel domů, napadla ho smečka od Payne, přibližně 5 vlků a on sám je dokázal přeprat a zranit jejich miláčka - Liama.

Nemám přesný pojem o čase, ale sedím tady už asi 10 minut. Nevím, jestli jsem tady brzo, nebo on jde pozdě, každopádně dřív než ho neuvidím se nepřeměním na člověka.

LOUIS

Vím, že jdu pozdě, snažím se co nejrychleji tam být, ale moje matka potřebovala pomoct s výběrem nového obývacího pokoje. Stejně jsem ji tam tak akorát pomohl velké dubové, protože jsem ji řekl, že chci tmavší barvy a ona stejně vybrala zářivě růžovou.

Když už jsem u mostu, sejdu dolů pod něj a vidím tam Harryho, který ke mě momentálně seděl zády.

Rozhodl jsem se mu důvěřovat a přeměnil jsem se na člověka.

,,Ahoj," spíše jsem pošeptal a přicházel pomalu k němu. Harry se taky v klidu přeměnil.

,,Ahoj," oplatil mi a já čekal, co se bude dít dál.

,,Lou... Musím se tě hned na něco zeptat." Dostal jsem celkem strach.

,,Ano?"

,,Jsi to ty... Ten bílý vlk, s šedým pruhem na zádech, že ano?"

Sakra, jak to ví?

,,Jak jsi na to přišel?" zeptal jsem se no na to klidně, nepotřebuju aby mi tady vybouchl. Nevím, co od něj čekat.

,,Víš Lou," posunul se více ke mě, ,,ty jsi jiný než ostatní z tvé rodiny... Copak sis toho nikdy nevšiml?" a najednou jsme seděli úplně u sebe.

,,Všiml, jenže můj otec mi řekl, že to nic není a jedná se pouze o vzácnost... Copak si myslíš, že jsem se na to nikdy neptal? Jistě, že mě to zajímá." Díval jsem se mu přesně do jeho krásně zelených očí.

,,Takže ses už ptal a on ti řekl tuhle blbost... Je to blbost... Přece by jsi nemohl být sám! Nikdy jsem nikoho takového neviděl..." Zamyslel se a díval se na řeku, která plula kolem nás.

,,Je to zvláštní... A nevíš, jaké tajemství tvůj otec myslel?" nemohl jsem na to přestat myslet.

,,Netuším vůbec. Mohl bych se ho na to zeptat, pokud chceš. Celkem by mě to zajímalo!"

,,Mě právě taky. Co když to má něco společného... Však víš... S tím, jak vypadám?" mluvil jsem potichu a nejistě.

,,To je pravda... My na to přijdeme, to ti slibuju." Řekl a zoufale se na mě podíval.