Jednou děvkař, navždy děvkař. Nebo ne?

Samík

JUSTIN
Přijel jsem z práce až okolo půlnoci. Ani jsem nezajížděl do garáže a nechal jsem auto na příjezdové cestě. Odemkl jsem a vešel jsem dovnitř. Šel jsem rovnou do ložnice a rozsvítil jsem malou lampičku. Kde je Bella? Vydal jsem se do pokoje Jessie. Taky tu není. Ještě Cam. Ani on tu není. Šel jsem do kuchyně. Na stole ležely dva listy papíru. Jeden psala Jess, podle písma a druhý Bella. Začal jsem číst ten od Jess. V polovině už jsem přes slzy neviděl. Má pravdu a ve všem. Začal jsem číst ten od Bell.

,,Ahoj Jussy. Asi si četl dopis od naší dcerky. Jestli ne tak si ho přečti než budeš pokračovat. Jessie odjela a nechala tu ten dopis. Všiml sis, že má ve všem pravdu? Jedeme za ní. Ano, vím, kde je. Psala mi to. Jela za Klary. Zkusíme ji dostat zpátky domů. Miluju Tě. Bell💘"

Vlastně za to můžu já. Slíbil jsem jí psa a že už jí neublížím. Ani jedno jsem jí nesplnil. Musím to napravit a to, co nejdříve.

BELLA
Cameron se vrátil a netvářil se zrovna vesele. ,,Tak co?" Zeptala jsem se. ,,Nechce domů. Prý nemá důvod." Poslední větu řekl ironicky a naznačil uvozovky. Vstala jsem a šla jsem za ní. Jestli ji domů nedostanu já, tak už nikdo. Otevřela jsem bílé dveře zdobené malými květinami. Vzpomínám si, jak je holky kreslili.

Jessie s Klárkou seděli na rybářských stoličkách. Každá držela štětec a paletku s barvami. Jessie kreslila lístečky a Klárka kytičky. ,,Líbí se Ti to, teto?" Zeptala se mě Klary. Přikývla jsem.

Vešla jsem do pokoje a hned jsem za sebou zavřela dveře. Jessie ležela na posteli zády ke dveřím. Tiskla k sobě štěňata. Sedla jsem si k ní na postel. Už se těším až budou mrňata venku. Hrozně mě bolí záda.

Pohladila jsem Jess po vlasech. Trochu se pomrvila a otevřela oči. Když si uvědomila,  že jsem to já, hned mě objala. ,,Princezno moje, pojeď s námi domů. Už jen dva týdny a budeš mít sourozence. Justin je pořád v práci. Cam si zase všímá jen Lindy a naopak. Máme jen sebe. Potřebuju Tě, Jess. Prosím,  vrať se domů." Říkala jsem a začala jsem brečet. Nechci přijít o svou dcerku.

JESSIE
Mamka povídala a mně při tom došlo, že má pravdu. Nemůžu ji teď opustit. Mamka domluvila a já se usmála. Začala jsem přikyvovat. Mamka mě hnedka objala. Držela mě pevně a celou dobu šeptala. ,,Děkuju. Děkuju. Děkuju. Děkuju." Začala jsem přemýšlet, které ze štěňat si vezmu s sebou domů. Vlastně, já ani nevím, jestli můžu. ,,Mami, můžu si vzít štěně domů?" Zeptala jsem se. Mamka přikývla. ,,Zlatíčko, pomůžeš mi vybrat jména pro mimča?" Zeptala se tentokrát ona. Přikývla jsem. ,,Máš už nějaké návrhy, mami?" Vyzvídala jsem. ,,No, pro kluka by mohlo být Alex, Patrik, Adam nebo Šimon. Pro holku by se mi líbilo Mia, Sofie, Eleanor, Caroline,Lucy nebo Katherine." ,,Mně by se líbilo pro brášku Samuel, Samík. No a pro ségru...vlastně ani nevím." Zašeptala jsem a podívala jsem se na mamku. Vypadala zasněně. ,,Mami?" Zvolala jsem. Vzpamatovala se a podívala se na svoje břicho. Začala si ho jemně hladit. ,,Už se na Tebe s tvojí sestřičkou moc těšíme, Samíku i na Tebe, princezničko." Špitla a po tváři jí stekla jedna slza. Snad to byla slzička štěstí.

Další část.

Jaké štěně si má vzít domů?

Jak se bude jmenovat holčička?

Prosím napište mi svůj názor nebo přání. Nemůžu se rozhodnout.

Miluju Vás. J.J.💘❤