Moje jméno je Tara, příjmení nemám.
Je mi 14 let.
Když mi bylo 4 tak jsem s mou adoptivní matkou letěli letadlem.
Při letu se stala závada na motoru při čem letadlo havarovalo.
Jediná já jsem přežila.
Jsem zvláštní protože umím číst lidem myšle...
Můj všední den začíná vždy stejně. Obléknu si černé leginy,bílý tílko, čepici, hodinky a červené botasky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jdu do jídelny a jelikož stávám brzo tak tady z ostatních nikdo není jako vždycky.
Rychle se nasnídám a mizím v mém pokoji.
Do "batohu"(viz obrázek) si dám připravené věci a ještě si vezmu knihu a laptop a dám to do ní taky.
Dám si "batoh" na záda a jdu. Škola je asi hodinu cesty. Vás jistě zajímá proč nejedu autobusem. No je tam vždy hodně lidí.
Do školy dojdu v 7:42 a jdu rovnou do třídy kde si sednu na své místo a připravím si věci na hodinu. Asi vás taky zajímá jak odpovídám když se mě někdo zeptá.
Jednoduše to vždy píšu na tabuly je to lepší.
Vytáhnu z tašky laptop a ještě chvíli jdu dělat projekt. Pak zazvoní tak laptop dám do tašky a čekám na příchod učitelky.
Za chvíli přijde tak se postavíme ale teprve teď si všímám že za ní někdo jde.
,,Žáci posaďte se . Máme tu zvláštní návštěvu z New yorku. Celý školní den se budou dívat jak to tady funguje a vybrali si naši třídu. Tak můžete se posadit tam kde je volno."
Poslední větu paní učitelka řekla anglicky. Ale problém je že u mě je volno.
Ke mě si přisedl nějaký blonďák s delšími vlasami.
Pak už paní učitelka začala s výukou.
Za chvíli mě paní učitelka vyvolala na příklad. Jo a zapomněla jsem říct že umím znakovou řeč.
,,Tak to prosím vypočítej ."
Já kývnu, rychle napíšu výsledek který je určitě správně a jdu si zase sednout.
Ta návštěva na mě pořád vyjeveně kouká až je to nepříjemné.
Ještě chvíli děláme příklady ale pak zazvoní. My se rozloučíme s paní učitelkou a já si schovám matiku.
Ze skříně si vytáhnu oblečení na tělocvik.
Jdu do šatny a obléknu si oblečení to se skládá z oranžové sportovní podprsenky, černých kraťasů a botasek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nemusím se za svou postaví stydět. Mohla by mi jí závidět snad každá holka.
Teď zazvonilo na hodinu tak jdu do tělocvičny a rovnou se řadím na konec řady.
Taky jsem si všimla že návštěva si sedla na lavičky kolem. Víc jsem si jich všímat nemohla protože pan učitel řekl že dnes bude gymnastika.
,,6 koleček kolem tělocvičny. "
Hned se rozběhnu stejně budu zase první. Doběhnu poslední kolečko a podívám se na ostatní a oni běží teprve 2 kolečko.
Tak si sednu na zem a čekám než doběhnou trvalo to asi pět minut.
Pak si vezmeme dlouhý "koberec" na cvičení a já jako vždy jdu poslední. Tady máme ukázat co všechno umíme.
Teď jdu na řadu dělám různá salta, hvězdy, stojky a mnoho dalších cviků.
Zase jsem viděla jak na mě vyjeveně koukají.
,,Dobře můžete jít jen Tara tady ještě chvilku počká. "
Přišla jsem k panu učiteli a na papír jsem napsala:
,Provedla jsem něco pane učiteli.'
,,Ne neboj jen si s tebou někdo chce promluvit."
Na to už jenom kývnu a jdu za ním.
,,Tak tady je ale prosím mírně. "
,,Jistě nebojte se."
,,Tak ty jsi Tara."
Kývnu protože je zbytečné psát ano no nemám pravdu.
,,Ty asi nevíš kdo jsme co?"
Myknu rameny jako že nevím. Pak se mi ale začne dělat špatně a já vím ze teď budu mít vizy tak rychle běžím na záchod tam padnuna kolena a už nevnímám realitu.
Ahoj jsem tu zas omlouvám se za chyby,snad se kapitola líbia nahoru ( viz média) je fotka Tary tak papa
