Jediná přeživší

NAŠTVANÝ IRON MAN

Mluvení v mysli budu psát takhle.

Hned se radši schovám za Furyho. Všichni až na Iron Mana se rozesmáli a Fury se usmál.

Iron man zrudnul a šel ke mě.

,,Odkouzli mi to!!!!!''

,Až ty odvoláš tu podivínku.'

,,Máš odvolat tu podivínku.''

,,Je to pravda.''

,Jak chceš měj se ty jedna Růžovko Růžová. '

Na to se Fury rozesmál a všichni na něj koukali jak já nevím co.

,,Máte štěstí že Stark neumí znakovou řeč to by vás zabil.''

,,Co řekla? ''

Dál to neposlouchám a chci jít pryč v tom mi ale zabrání to že mě Stark chytne za rameno. Chytnu ho za ruku a přehodím ho přes sebe.

,Ještě jednou na mě šáhneš tak to  nedopadne dobře. '

,,Fury co říká?''

,, Říká že jestli na ní ještě jednou šáhneš tak to nedopadne dobře. ''

Jdu do rohu a tam si sednu do tureckého sedu. Přestanu vnímat ostatní a uklidním se.

Když jsem v klidu otvírám oči všichni na mě koukají zase. Co jsem udělala tentokrát.

,Co je.'

,, Proč vlastně nemluvíš? ''

,To vás nemusí zajímat.'

,,Prý vás to nemusí zajímat. ''

,,Fury ty to víš? ''

Fury na to pouze přikývl.

,Omluvte mě prosím. '

Jdu k oknu a vylezu na něj. Otevřu ho a posadím se na římsu.

Ostatní na mě koukají jako bych nebyla z této planety.

,,Snad se nepokusí skočit.''

,,Nepokusí. ''

Já je ale moc neposlouchám. V tom jako by mě něco bodlo do srdce.

Tak tak se držím abych nevyjekla.

Jediný co cítím je bolest. Mám pocit jako by se do mně něco vlévalo.

Okamžitě od toho okna odskočím a dopadnu do dřepu.

Podlomí se mi kolena a já spadnu na zem. Začnu sebou cukat. A pak se mi v hlavě ozve nějaký milí hlas.

,Uvolni se Taro. Vše bude v pořádku. '

,Strašně to bolí. '

,Já  vím ale pokud se neuvolníš bude tu horší. Musíš se uvolnit a za chvíli to přejde. '

,Dobře pokusím se.'

Jak mi řekl ten hlas tak začnu dělat pořádně se nadechnu jak to jenom jde a uvolním se.

Za chvíli to vážně přejde a já to začnu vydýchávat.

,Děkuji. '

,Není zaco. '

,,Jsi v pořádku? ''

,Snad ano.'

,,Říká že snad ano.''

,,Co to bylo?''

,Jak to mám asi vědět.'

,,Taky to neví. ''

,,Fury odveduji do jejího pokoje.''

,To není třeba už je to dobrý. '

,,Říká že to není třeba. A stejně proto jsme sem přišli. Slečna Rocky přijala mou žádost a stala se novou členkou Avengers. ''

,,Děláte si srandu diť je to dítě. ''

,, S tím už nic nenaděláte Starku.''

,Můžu se jít na něj podívat?'

,,Na Lokiho? Proč?''

,Někoho mi připomíná. Někoho z dětství. A pokud je pravda na co myslím tak to on mi poradil jak zastavit tu bolest. Prosíííím.'

,,Dobrá Bennere doprovoďte tady slečnu Rocky.''

,,Jistě. ''

Zvednu se ze země a jdu asi za Bannerem. Ten mě dovede k Lokimu.

Otevřou se dveře od cely a já vstoupím. Zrovna spí.

Banner mě celou dobu pozoruje. Ale nevšímám si ho. Položím Lokimu dlaň na čelo a hned vidím všechny jeho vzpomínky.

Konečně se dostanu k té kterou chci vidět byl to ten čas co mě chytla ta bolest.

Byl to on. To on mi pomohl ale proč?

Rychle dám ruku pryč. A odstoupím od něj protože se začne probouzet. Jak se probudí tak se na mě podívá.

,Děkuji za pomoc ale už budu muset jít. '

,,Počkej. Proč nemluvíš? ''

,Kvůli jedné velké nehodě. Zatím ahoj. '

Jen co vyjdu z cely všimnu si že Banner na mě vyjeveně kouká.

Pak mě zase zavede za Avengers a Furym.

,,Já si myslel že už nepřídete. Tak jdem. Zatím budeš ještě tady na základně pojď ukážu ti pokoj.''

Jen co mi ho ukáže tak odejde a já si hned lehnu na postel za chvilku už spím.

Vaše Mikina😉