Probouzím se s velkou bolestí hlavy. Asi po 10 pokusu se mi povede otevřít oči. Zjistím že jsem v nemocnici.
Zrovna se otevřou dveře a z nich vyjde sestřička. Mile se na mě usmála což se hodně divím.
,,Slečno jak vám je?''
Porozhlédnu se a když si všimnu mé tašky tak vytáhnu papír a propisku a napíšu odpověď.
,Třeští mě hlava ale jinak to jde. Co se stalo?'
,,Měla jste velmi silný záchvat a zástavu srdce. Měla jste štěstí že zrovna kolem šel nějaký muž který zavolal sanitku ale prý pak zmizel. A teď si odpočinte.''
Když odešla tak já si stoupnu v plánu utéct dojdu k oknu a mám štěstí že jsem v prvním patře. Tak si rychle obléknu moje oblečení a vylézám na okno.
V tom ale někdo otevře dveře tak se otočím a když zjistím že to jsou ti ze školy tak rychle vyskočím z okna a dopadnu do dřepu.
Hned potom se rozběhnu a běžím směr děcák. Naštěstí jsem tam byla jen 6 hodin takže je asi tak 7 hodin.
A v děcáku máme být nejpozději do 9. Já vím ale jim je jedno jestli se nám něco stane.
Jen co doběhnu tak valím do pokoje tam se převlíknu a zalezu do postele je mi jedno že jsem nejedla. I když nejsem skoro unavená. Během chvíle usnu.
Ahoj lidi promiňte že jsem delší dobu nevydala žádnou kapitolu. Snad se líbí a mějte se
Vaše Mikina😉
ČTEŠ
Jediná přeživší
FanfictionMoje jméno je Tara, příjmení nemám. Je mi 14 let. Když mi bylo 4 tak jsem s mou adoptivní matkou letěli letadlem. Při letu se stala závada na motoru při čem letadlo havarovalo. Jediná já jsem přežila. Jsem zvláštní protože umím číst lidem myšle...
