Burn it All

Kapitola 3

  Otevřela jsem dveře do vstupní haly našeho sídla. Jakmile jsem měla možnost se porozhlédnout kolem, mohla jsem vidět matku, která ustaraně seděla v pohodlnému křesílku v rohu místnosti a dokonce i téměř seděla shrbená, což nebylo jejím zvykem, soudě podle toho, jak si libovala v etiketě. Jakmile si mě všimla, rychle se postavila urovnala si lem svých šatů, které si již stihla vyměnit a zcela určitě to bylo to první co udělala když přišla domů. Doběhla ke mě a obejmula mě. Objetí jsem jí opětovala a odtáhla se od ní. Jen co jsem tak učinila, přinutilo mě to podívat se jí do očí. Spatřila jsem oči plné zlosti, ale bylo v nich i smítko lásky. Možná proto mě objala, což nedělala často, ale sama si to nejspíše ani neuvědomovala.

,,Briggite Rosally Collinsová, mladá dámo. Uvědomuješ si ty vůbec jak moc jsi nám tím svým fiaskem na pohřbu znepříjemnila celý den...?" nepříjemně mi položila otázku, ale já už věděla, že to otázka není. Hned jsem poodstoupila a omluvně se na ní zadívala a chtěla začít se slovy omluvy, ale ještě než jsem tak stačila učinit, přerušila mě krátkými pokyny.

,,Mě se neomlouvej a nevysvětluj mi to, víš že je to k ničemu." na chvíli se odmlčela a prhlédla si mě od hlavy až k patě, načež pokračovala, ,,Celé to vysvětlíš otci. Ale ještě než tak učiníš," elegantně překřížila ruce, ,,půjdeš se do pokoje převléct. Přeci jen, černé bylo pro dnešek již dost. Tak a teď běž." Dokonšila svůj proslov a mávnutím ruky mi pokynula k odchodu a nadále se mnou nezaobírala.
Vstoupila jsem do svého pokoje, který byl celý zařízen v bílé barvě a celý pokoj doplňovaly malé elegantní doplňky. Na právo v pokoji byly bílé dveře, které vedly do skromné mramorové koupelny. Pohledem jsem zabloudila k veliké posteli s nebesy, kde jsem uviděla na ustláné přikrývce komplet který mi zřejmě vybrala komorná dle situace. Zaměřila jsem se tedy na koktejlové šaty lososové barvy a bílé boty na podpatku. S menším odporem jsem si je oblékla, neměla jsem dnes, ani dlouho nebudu, náladu na barevné veselé oblečení, které by mě tak akorát mělo zkrášlit a připomenout mi jak moc měla sestra rada veselé barvy. Všechny náramky, včetně náušnic jsem si sundala a svůj účes jsem nechala tak jak byl. Vlasy rozpuštěné a lehce v rozcuchu. Věděla jsem že to otce bude iritovat. Má rád když je vše na svém místě a to včetně vlasů, které dle jeho gusta musejí být srovnalé do jediného praménku. Jakmile jsem toto vše dokončila, ozvalo se klepáni a dovnitř vešla komorná. "slečno, váš otec vám sděluje, že se máte dostavit do jeho pracovny. Ihned."

Rychlou chůzí jsem procházela prostornou tmavou chodbou, která vedla do otcovy pracovny. Tesně před dveřmi jsem se zastavila a podívala se na obraz vysící na levé straně ode dveří. Kdykoliv jsem se na to dílo, které je nazíváno jako umělecké podívala, přeběhl mi mráz po zádech. Na plátně byly chladně nanesené barvy jako by autor neměl žádný cit pro zobrazení života nebo pocitů. Ať už ale na stěně viselo
cokoliv, byla jsem si jistá, že to co měl vyobrazovat, nikdy nepochopím. Tedy alespoň v to doufám.

Plátno bylo chladné. Přesně tak, jako můj otec.