Burn it All

Kapitola 4

  Pomalu jsem natáhla ruku a již chtěla pomalu zaklepat na dveře, když se zevnitř ozval otcův hlas, který mi oznamoval, abych bez dalšího otálení vstoupila dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla, sáhla po klice a s představou toho nejhoršího, vešla dovnitř do místnosti nočních můr. Možná si říkáte, proč zde popisuji obyčejnou pracovnu jako jednu z nejhorších věcí v mém životě, ale já mam pocit, že to se již za chvíli dozvíte a pochopíte na vlastní pěst. Z tvrdé dřevěné podlahy jsem vstoupila na černý podlouhlý koberec, který vedl ode dverí až k protější stěně, která byla namalována na zdánlivě nevinnou, pomocí rudé barvy. S tmavě šedou dřevěnou podlahou, črným kobercem a robotným tmavým dřevěným nábytkem, byla tato místnost v krásném kontrastu s drahými doplňky, které pocházely, o tom ani nepochybuji, z nejrůznějších koutů tohoto zpropadeného světa. Ovšem cestu, jakou prošel, aby je získal nechci ani vědět. Zavřela jsem za sebou dveře a čekala na vyzvání, abych přišla blíže. Nemusela jsem čekat dlouho.

  Pamalými kroky jsem se po koberci přesunula ke stolu, kde byla jen jedna židle. A to ta na které seděl otec. Jelikož byla židle jen jedna, pro mě, ale i pro ostatní, kteří někdy zavítali to této pracovny to znamenalo to, že museli po celou dobu výkladu stát a v podstatě se ani nehnout. Proto měl otec stůl vyvýšen do takové výšky, aby se na nás, které káral, či jen řešil obchodní smlouvy,  díval zvrchu a nemusel zaklánět hlavu aby se na nás podíval. Ne že by se na někoho vůbec během tohoto procesu díval. Ale hádám, že mu to dávalo větší nadřazenost, než kterou doteď měl. Děsivě pomalu se otočil židlí směren ke mně a mě přejel mráz po zádech jakmile se na mně podíval mrazivým podledem. Kdyby jste se na něj podívali poprvé, připadal by vám jako obyčejný čtyřicátník s hromadou majetku. Ale jakmile ho poznáte, uvidíte ho v pravdivém světle. Vždyť zranitelný čtyřicátník je jen maska, kterou tak moc rád používá na své nově klienty či nové králíky, které objevil, aby je obelhal. Ano, to se z něj stalo. 

  Zhluboka se nadechnul a s rychlostí praštil do stolu, až jsem se neskutečně lekla. "Jsem z tebe zklamán víc a víc a každým dnem tento pocit sílí," sesedl si ze židle a pomalým krokem došel až k malámu stolku, kde si nalil sklenku předpokládám whisky a pokračoval, "jak si můžeš vůbec přede Mnou dovolit udělat něco takového?! Víš ty vůbec jak moc důležití partneři na pohřeb přišli, aby se mnou po skončení uzavřeli smlouvy?!" pomalu přecházel ke mně a já jsem začala pociťovat, že z tohoto opravdu nevyjdu jen s lehkými modřinami. Smířeně jsem se na něj podívala a pronesla slova, kterých ani přes to co se mi stane, nebudu litovat. "Nikdy jsi jí neměl rád. Čím pro tebe byla...? Dcerou? ,,Milenkou"?!" mohla jsem vidět jak mu ztmavly oči, napřáhl ruku a silou mi dal facku, která mě shodila na zem  a vhrnula mi do očí slzy, ale já jsem se nevzdala a se zlomeným hlasem pokračovala, "myslíš si,  že o tom nevím? To cos jí dělal? Víš ona i přes to jakou jsi jí udělal-" schytala jsem kopnutí do žeber a břicha, ale i přes to jsem pokračovala. Potřebovala jsem mu to konečně říct. "že i přes to, neměla komu by o bastardovi, který jí to udělal, řekla?!" Myslím, že právě toto byla poslední kapka, která dohnala otce, jestli se tak dá ještě nazívat, aby o mě rozbyl skleničku s whisky, střepy se mi zaryly do kůže, krev se mi začala vsákávat do šatů a s alkoholem to mělo neblaze bolestivé účinky, Ještě si do mě párkrát kopnul a přešel ke stolu, kde někomu zavolal a řekl, "pešlete sem někoho uklidit ten bordel!" myslel tím mne. Pak jen tak odešel.

  V hlavě se mi stále opakovalo, že ten pohřeb, bylo vlastně jen divadlo pro tisk a zástěrkou pro otcovy dohody. Dokonalá schůzka, kde nebude nikomu podezřele divné, že spolu budou něco podepisovat. Když byla naživu veřejně naoko hrál, jako by ji nadevše miloval, ale to bylo jen jedno velké divadelní představení, které tak miloval. Já a moje nebohá zesnulá sestra jsme byly loutky a si vyměnily role. Až na to že tu po mě neměl kdo přebrat. 

S pláčem jsem pomyslela na poslední slova, než jsem upadla do temnoty. Caroline Collins tu již není a můj scénář pro tuto zvrácenou hru každým dnem nabírá více řádků.