Kapitola 5

9 1 0
                                    

  Běžela jsem po planině zvadlých květin, ale nevím proč. Moje srdce bilo snad tak rychle jak nejlépe mohlo a můj dech se každým krokem zadrhával víc a víc. Předpokládám,  že za chvíli vypoví svojí službu oba dva z orgánů. Do tváří se mi vehnala nachová červeň a z oči mi začaly pomalu stékat slzy. Planina byla nekonečná, nedostávalo se konce a já měla pocit, že zvadlé květiny každou chvílí mrznou. Noha se mi podsmíkla a já plnou rychlostí upadla ne zem a pořezala se o trny jedné z rostlin. Přes chvilkové ticho, které se mísilo společně s mým zrychleným dechem,  jsem mohla slyšet lámání rostlin, které již stihly zmrznout. Pohled jsem stočila za sebe a ani ne deset metrů za mnou jsem uviděla tmavou postavu směřující mým směrem. Co nejrychleji jsem se vyhrabala na nohy a i přes stékající krev po mých nohou jsem se nezastavovala a běžela dál. Šel po mě. To je jisté. Ale já nevím proč. Udělala jsem snad v minulosti nějaký hřích? Nebo snad v budoucnosti...?
  Z mých myšlenek mě vytáhla realita. Ztratila jsem půdu pod nohama a začala jsem padat dolů do černé temnoty, která mě pronásleduje snad na každým kroku. Podlédla jsem nad sebe a doufala, že ona postava se na okraji temnoty zastavila a nepokračuje dál, ale to co jsem uviděla mě ještě více vyděsilo a já úlekem zděděně vykřikla.  Oči mu z pod kapucí žlutě plály. Hlavu měl až nepřirozeně natočenou nastranu a měl podivně prohlá záda. Uslyšela jsem hlasité křupání kostí a uviděla, jak mu ze zad začínají růst černá křídla. Černé peří bylo až neobvykle lesklé a už z dálky čisté a upravené. Polkla jsem hrdelný výkřik a místo toho jsem se otočila zpět a doufala ze mě nedohoní, a nebo že spadnu dolů rychleji, než mně dohoní. Jestli tedy konec existuje.
  Ani ne chvilku na to, jsem mohla zaslechnout mávání křídel a proud vzduchu mi čechral vlasy. Věděla jsem, že se blíží. Moc dobře. Tvor hlasitě zavřískal, a to mi utvrdilo jak moc blízko je. Zavřela jsem oči a rukama obepnula hrudník. Snažila jsem se uklidnit svůj tep, ale slzy jsem nechala i přes zavřené oči stékat plným proudem.
Znetvořená ruka se dotkla mého ramene a s prudkostí mě otočila svým směrem.
Vyděděně jsem zakřičela.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 17, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Burn it AllKde žijí příběhy. Začni objevovat