Dívka pod hvězdami

2. Přemýšlení

Ráno jakmile jsem se probudila šla jsem na snídani. Lili už na mě čekala „Ahoj"řekla na uvítanou a obejmula mě„čau". Po snídani jsme měli lukostřelbu a pak boj měli jsme to až do oběda.
K obědu jsme měli kance byl celkem dobrý. Tady v přírodě se člověk nemohl moc vybírat.
Po obědě jsme měli chvíli klid. Rozhodně jsem šla na kopec i když nebyli vidět hvězdy pořád byl krásný výhled. Najednou jsem uviděla kouř už zas chvíli jsem se koukala jestli se mi to nezdá, ale ne tak jsem se rozhodla jít za ostatními, ale když jsem chtěla seběhnout kouř zmizel.
Už jsem si myslela, že už blouzním. Naštěstí přišla Lili, se kterou jsem si začala povídat.„ ty si taky myslíš, že tam nic není?" otočila jsem se na ní „ já ani nevím jednou jsem tam zahlídla kouř, ale to mam pocit, že se mi to jen zdálo takže si nejsem jistá" koukla se dodálky. Chvíli jsme jen tak seděly a nic nedělaly. Najednou nás zavolaly do tábora.
Každý totiž v 16. letech musel jít na lov, protože taková byla tradice lov se konal zítra, ale i když nikdo nic neuloví tak se nic neděje děláme stále. Musí nás na to připravit, ale stejně vždy než se jde na lov tak nás stále podporují.
Dnes je to, ale jiné. Je to jiné v tom, že obvykle říkají co máme dělat, ale dnes hlavně mluví o tom, že se nic nestane když nic neulovíme jen to je tradice, která se stále dodržuje a tak různě.
„náchápu proč nám to pořád říkají je to na nic stejně je jedno když něco někdo chytí nebo ne" Lili vedle mě mi šeptala do ucha „ máš pravdu" řekla jsem, ale potajnu jsem přemýšlela nad tím kouřem a jestli si má mysl nedělá ze mě srandu.
Někteří lidé už odešli, ale my musíme zůstat (ti kteří jdou zítra na lov).
Najednou jsem už zase byla u jiného kmene. Stále nad tím přemýšlím i když nevím proč. Všichni mi to vyvrátili celý kmen i naše věštkyně Isir sice jsem v jejím hlase ucítila nejistotu, ale Isir nemáme spochybňovat. Náš vůdce se jmenuje Tous je chytrý a milý, ale i on mi to vyvrátil.
Každý večer když se dívám na hvězdy je to krásné na přemýšlení. Pak se kouknu do dále a uvidím tam světlo.
„...snad i určitě většina z vás něco..." Tous něco mluvil o lovu a já jsem zas byla mimo.
Za chvíli už nás konečně pustili a my jsme měli volno. Já jako obvykle šla na kopec a Lili musela jít pomoct rodičům.
Já se koukala do nebe, protože tam bylo jen pár mráčků hádala jsem jak vypadají. Najednou jsem usla.
Pak mě vzbudila Lili a šli jsme na večeři po ní jsme šli spát teda aspoň ti co měli jít na lov. Já šla taky v našem stanu už byla babička a spala mamka šla za mnou takže šli všichni spát.
Venku ještě řádili malí děti ty si už pochytávali maminky, ale už jsem usla.