psí smečka - pohroma přichází

kapitola -1

( Bohužel jsem zapomněla heslo od starého účtu, kde byl příběh a tak bude pokračovat tady.)

Mlha sebou culka a přitiskla se k bráškovi. Strach jí svíral žaludek a bodal ji až do morku kostí.
,,Blíží se to!" Zoufale zavyl malý černý pes - Mlhy bratr.
,,Dlouhé packy, kde je maminka?" Zakňucela Mlha a stáhla ocas mezi nohy. Jezerní pes se zlobí. O Zeměpsice proč se to děje?
,,Musíme jít co nejvýš...už se to blíží!" Zoufale zavyl.
Mlha se dala do pohybu, tlapky ji pálily jako by stálá na samotném ohni. Vyběhla co nejvýš to šlo a hlasitě oddychovala. Její bratr se jí lepil na ocas a přitulil se k jejímu boku. Mlha cítila jak se jim chvějí tělíčka a vystrašeně zakňučela.

Mlha ucítila silný náraz vody, který udeřil do budovu. Byla zoufalá. Pár metrů před jejím čumákem se rozpadla stěna, která pustila do budovy prud vody.
Zděšeně zavyla a přimáčkla se k bratrově srsti. Ono nás to pohltí! Škubla prudce hlavou, aby se dostala z šoku a kousla bratra do ucha.
,,Musíme pryč!" Zakoktala. Ale kam? Všude je voda .
Náhle se přivalil další a silnější proud vody, který sebou přinesl špínu a těla dlouhých pacek. Mlha se otočila na bratříčka, nastražila uši a uviděla jak ho bezmocně unáší a převaluje proud.
,,Hvozdíku!" Zavyla, ale hlas se jí zlomil. Chtěla za ním skočit do hluboké špinavé vody, ale instinkty jí říkaly, ať se jde schovat co nejvýš.
Schovala se do nejvyššího patra budovy, kam voda nestačila natáhnou své mokré pazoury. Byla zalezlá pod stolem dlouhých pacek a přimáčklá k mastné stěně. Nerozuměla ničemu co se stalo. Proč to Zeměpsice dovolila? Copak se pohádali s Jezerním psem? Co když zatopil samotnou Zeměpsici? Rozklepaně škubla vousky a položila hlavu na špinavé tlapky.
A kde je maminka? Ach, bratříčku proč si tě musela vzít ta voda? Z jejího hrdla se ozvalo tiché kňučení. Budu muset počkat než voda opadne...ale co když se to nestane?