2. kapitola

129 16 0
                                    

Mladý princ seděl na kamenné podlaze, hledíc na ten nepořádek okolo. Povalený nábytek, roztrhané a poházené oblečení, roztříštěné sklo okna. Takto černovlásek zdevastoval svůj pokoj. Poraženě si povzdech, zabořil své prsty do už tak rozčepýřených vlasů a z úst mu uniklo tiché zaskučení. Stále nemohl uvěřit tomu co před týdnem uniklo z otco- vlastně Ódinových úst. Také si stále nemohl zvyknout na to že člověk jenž mu byl po mnoho let života otcem je jen prolhaný lhář. Dokonce i Friga mu lhala. Ta žena co mu byla matkou. Teď ještě zbýval Thor. Ó ano všemi milovaný a opěvovaný syn Ódinův, bůh hromu a kdo ví co ještě.  Co ten? Také halil pravdu pod rouškou lží a klamů?  Vždycky vypadal ta nevině, nezaujatě, namyšleně a nezasvěceně, že snad ani nemohl o ničem co jeho otec s matkou takovou dobu tajili vědět. Však otázkou zůstává: Co je pravda? A co lež?

Pravda nebo lež. Jaký je v těchto slovech vlastně rozdíl. Tohle Lokimu běhalo hlavou celé minuty, hodiny ba i dny. Nemohl se zbavit dojmu, že i kdyby mu někdo ve skutečnosti sděloval čistou pravdu, stále by se ve stínu oněch slov skrývala ta proradná lež. Jak můžeme vlastně vědět kdy nás někdo klame a kdy zase ne? Upřímně? Tohle zjevně nemůžeme vědět takřka nikdy. Mladíkovi s havraními vlasy už z toho věčného přemýšlení běhala hlava kolem. Vlastně pomalu nevěděl o čem to před necelou minutou tak zaujatě přemítal. Snad ani pořádně nevěděl kde se nachází. Věděl jen jedno a to sice že jeho víčka těžknou a mysl omamuje vidina bezesného spánku. 

Mladík spal již dobrou hodinu hlubokým spánkem, uvězněn tak v nereálných představách, které mu poskytli děsivé noční můry. Proto neslyšel vrznutí mohutných dveří, které byli zvenčí stráženy bez mála tuctem asgardských vojáků. Do místnosti, kterou byl Lokiho pokoj proměněn v přísně střežené "vězení", vstoupil starší ze dvou chlapců jenž si byli do posud bratry.  Pohled právě vcházejícího sjel hodnotícím pohledem celou místnost a zastavil se až na osobě choulící se v levém rohu. Na malou chvíli se jeho tváří mihlo překvapení mísené se zděšením, vzápětí ho však vystřídal odměřený výraz, který tak nějak odkoukal od té hromádky neštěstí. 

,,To jsme to dopracovali bratře," utrousí Thor, přisedávajíc si vedle Lokiho na zaneřáděnou zem. 



Zdravím milí čtenáři, další kapitola je na světě. Doufám, že se vám alespoň trošku líbí. Moc vám děkuji za případné přečtení. No a také děkuji (za asi žádné) vote a komentáře. 

Tak ahoj doufejme příště.

Laufeyson ♥

NemilovánKde žijí příběhy. Začni objevovat