Nemilován

1. Kapitola

Je zimní čas a nastala rodinná sešlost. Jako každý rok se shromáždí Ódin, Friga, Thor a Loki. Seděli u oborského stolu se čtyřmi židlemi. Místnost ve které se nacházeli byla veliká a používala se jen k téhle události. Ze stropu visel ten největší lustr který si dokážete představit, zdobený Asgardským zlatem a stříbrem. V této místnosti se nacházela tři mohutná okna s červenými záclonami, které byly pokryté starodávnými runami zlatě vyšívanými. Přes tyto okna padal venku sníh, což je v tomhle světě nezvyk. Ódin zrovna dopověděl jednu ze svých nudných poválečných příběhů, ze kterých všichni padali únavou. Loki měl asi třicet minut na volné myšlení. Kolik toho se svým bratrem již prožili, ale i přes to se mu zdá jak si jsou vzdálení. Nic si ze svého dětství nepamatuje a to ho v poslední době sžírá.

,,A takhle jsem SÁM zničil celý Jotunheim a ochránil Asgard před zničením a zkázou." Při slově Jotunheim ho zamrazilo za krkem. Nechápal proč se takto chová vždy když někdo zmíní svět ledu. Zároveň nesnášel jak si jeho otec přivlastňoval zásluhy mnoha vojáků. Jeho matka Friga začala zuřivě tleskat a žvástat o tom jak je Ódin velký hrdina. Jeho bratr se jen pousmál a zakousl se do velkého kuřete. ,,A co na to říkáš ty Loki?"zeptal se jeho otec. A najednou v Lokim něco prasklo, něco jako nerv který hlídal jeho zuřivost. ,,Podle mě jsi zapomněl zmínit těch 10 000 vojáků co tam s tebou bylo a vrátilo se jich asi 100." Všichni naráz zklopili pohled na  Lokiho který dopil své víno a natáhl se pro džbán kde se nacházela ona opojná tekutina. ,,Co si to dovoluješ Loki?!" křikla po něm matka. ,,Tvůj otec málem přišel o život a ty o něm budeš mluvit takhle?!" Doslova soptila zlostí, ale Lokiho to nevyvedlo z míry. Stále měl na sobě vážný výraz který měl v podstatě pořád. ,,To je v pořádku drahá" Teď zas pro změnu promluvil Ódin. ,,Je to jen nevychovaný spratek který si neváží svého postavení ve společnosti" Loki na něj udiveně zíral, ale to ho stále z míry nevyvedlo. ,,Otče já jen chci svému bratrovi povědět pravdu, jelikož on neví že jsi nešel sám."

,,Cože? Otče je to pravda?" ptal se Thor. ,,Ale samozřejmě že není. Tvůj bratr si jen chce zvýšit ego a docela se mu to daří." skřípal mezi zuby Ódin. Jeho obličej začínal nabírat na rudou barvu a sklenice co držel v ruce praskat. ,,Pojď se mnou Loki." Oba se zvedli od stolu a mířili do síně s trůnem do něhož Ódin zasedl. ,,Co to mělo být?!!" Prskal zlostí Ódin až praskla vitráž u stolku který byl nedaleko. ,,Co myslíš otče, tvé prolhané vyprávění či má pravda?" Jeho otec teď připomínal rajče. Loki si bohužel pozdě uvědomil činy svého chování a litoval to že otce nechválil. ,,Co tím chceš říct, že já jsem lhář co vykládá lži?! Ty ještě uvidíš čeho jsem schopen!" Jak dokončil větu roztříštil v ruce sklenici s vínem. Lokimu sklouzl pohled na zem kde se rozlívala rudá tekutina. Vystrašený a zničený spadl na kolena a ve snaze se uklidnit začal sbírat střepy, které následně pevně sevřel v pěsti. Palčivou bolest ale nepociťoval, cítil  jen touhu zabíjet. Po chvilce se bolest dostavila a on se zmohl jen na to vzít si šátek upevněn u jeho pasu a obmotat si jej kolem rukou. ,,Řekni mi otče, čeho jsi schopen." Skoro zašeptal Loki. ,,Čeho já jsem schopen? Spíše čeho jsem nebyl schopen! Jako třeba když jsem procházel po zničeném Jotunheimu a našel tam tebe! Byl jsi tak malý a já ti zabil otce! Proto jsi tady živý, ale mohl jsi  již dávno zmrznout!." ,,Cože?!?! Já jsem tvůj syn, nejsem nějaké ledové monstrum!" křikl Loki vykolejeně. ,,Loki ty nejsi můj syn, nikdy jsi nebyl. Jsi jen potomek ledové stvůry, která se skrývá i někde v tvém nitru. Nadále si nepřeji být v tvé blízkosti. Stráže!"

Hai lidi! nová kapitola je na světě. Prosím nekritizujte je to má první kniha. Předem díky za všechny comm a vote :). Bye

Ta_Co_Miluje_Lokiho