Fanboy |SEVENTEEN [Hoshi] • Fanfiction|

Úterý

Ihned, co jsem v zasedl za stůl k počítači, začal jsem vybírat a lehce doupravovat fotky ze včera. Častokrát jsem se pozastavoval na fotkami, kde byl Soonyoug. Vzpomněl jsem si na moment ze včera, kdy se na mě zadíval intenzivním pohledem. Co když si opravdu vzpomenul? Proč by jinak na mě takhle zíral? Přece není žádný jiný důvod, že?

*

Kolem třetí hodiny odpoledne, když jsem skončil s prací s fotkami, vyrazil jsem znovu do budovy Pledisu, abych předložil mojí práci a ukázal svůj výkon. Došel jsem před dveře a lehce na ně zaťukal.

"Pojďte dál" ozvalo se zpoza dveří.

"Dobrý den, jsem tu s těmi fotkami." spustil jsem ihned při vchodu.

"Páni, vy jste ale rychlík. Jde vidět, že vám na tom místě záleží a že se snažíte, to mě moc těší." usmál se ředitel a já mu předal obálku s fotkami.

"Děkuji! Počkám vedle v místnosti, než si je všechny prohlédnete." řekl jsem a přešel do místnosti vedle, kde jsem se posadil do křesla a čekal.

*

"Sangmine, můžete se vrátit." zavolal na mě ředitel.

Ihned jsem vchoreografie a a přešel jsem do ředitelovy pracovny.

"Jak bych začal..." začal bez jakéhokoliv vyjádření nějakého pocitu. Začínal jsem se obávat, že místo nedostanu a budu nadále bez práce..

"Jsem z vás velice nadšený! Jste pracovitý, rychlý, ochotný a vaše fotky jsem opravdu vysoké kvality a jak jsem již říkal, jde na vás vidět, že se snažíte. Tímto vám přiděluji místo fotografa a od zítřka jste zde na dobu neurčitou. Je mi ctí, mít vás zde." usmál se a potřásli jsme si rukami.

"Mnohokrát děkuji! Slibuji, že se budu snažit a dělat práci tak, jak nejlépe dokážu!" začal jsem se klanět a byl jsem štěstím bez sebe.

*

Po přijetí jsem zůstal v kanceláři, jelikož jsem musel vyplnit spoustu papírů a ředitel se mě ptal ještě na pár otázek.

"Tak, ještě tady se podepište a může-" nedořekl větu, jelikož někdo zaklepal na dveře.

"Dále" řekl dost nahlas, aby dotyčný za dveřmi slyšel.

"Dobrý den, mám prosbu. Chtěl bych-" vlítl do dveří Soonyoug a když mě spatřil, zasekl se v mluvení a opět se na mě zadíval.

"Ano Soonyougu, co potřebujete?" přerušil ho v pozorování mé osoby ředitel.

"Oh ano! Chtěl jsem se jen zeptat, zda smím uspořádat vlastní projekt? Mám již plány na choreografie a text pro písničku." z mé osoby přešel očima na ředitelovu osobu, přesněji se mu zahleděl do očí.

"Zní to jako dobrý nápad. Až budete mít vše hotové, přijďte za mnou, vše mi ukážete a domluvíme se." odpověděl mu.

"Dobře, děkuji a na shledanou." rychlostí blesku se Hoshi otočil a vypařil se z místnosti.

"Kde jsme skončili? Ah ano..zde mi to jen ještě podepište a pokud nemáte další otázky, můžete jít." dořekl ředitel onu větu, při které byl přerušen asi před pěti minutami.

"Děkuji, nemám už žádné otázky."

"V tom případě se uvidíme zítra, na shledanou." 

"Na shledanou." Opustil jsem místnost a vyrazil k výtahu.