Po čtyřhodinovém upravování fotek jsem podíval na hodiny, které ukazovaly za dvacet tři minut jedenáct večer. Už bych měl jít domů, zítra se bude konat speciální focení Nu'est W, proto budu muset vstát hodně brzy, abych vše stihl s ostatními kolegy připravit k již zmiňovanému focení.
Zabalil jsem si všechny věci a rozhodl jsem se dojít ještě pro kafe do automatu, abych náhodou při jízdě domů neusnul.*
S kávou v ruce jsem se posadil do jednoho z křesel, které bylo na chodbě a přemýšlel jsem o zítřku. Z přemýšlení mě vyrušily kroky. Myslel jsem si, že je to některá z uklízeček, které tu vždy jsou až do jedenácti večer. Avšak místo uklízečky se zpoza rohu vynořil Soonyoung. Když mě spatřil, ihned uhnul pohledem a dělal, jako by mě neviděl.
"Ahoj..co tu tak pozdě hledáš?" zeptal jsem se a doufal, že odpoví.
Nic. Ticho. Jen šel pomalým krokem dál.
Už jsem to dál nevydržel. Vstal jsem z křesla, rychlým krokem jsem k Soonyoungovi došel a přišpendlil jsem ho ke zdi. Vyjeveně a vystrašeně na mě zíral.
"Soonyoungu! Proč mě ignoruješ? Proč děláš, že mě nevidíš, neslyšíš, děláš, jako kdybych neexistoval?! Co jsem udělal..." zakřičel jsem, ale při posledních slovech se mi zlomil hlas. Začaly mi téct slzy, moje ruce, kterými jsem mu zabraňoval odejít jsem spustil zpět k tělu a odstoupil jsem dál od něho.
"Jdi...nedívej se na mě, jsem jen obyčejná troska.."Nic neříkal a popošel ke mě. Začal se ke mě sklánět, ale já ho zastavil.
"Říkal jsem jdi!" opět se mi zlomil hlas. Zabolelo mě u srdce.
"Prosím..Běž pryč.."
ČTEŠ
Fanboy |SEVENTEEN [Hoshi] • Fanfiction|
Fanfiction|Seventeen-Hoshi-ff| Hoshi x OC Přátelé od malička, avšak sláva a sny někdy zkrátka dokážou rozdělit i tu nejsilnější dvojici. (Kapitoly jsou poměrně dost krátké, ale bude jich spousta)