Uplynul týden od toho incidentu. Ani jednou jsem se Soonyoungem nepotkal. Nevím, jestli mám být rád a nebo ne.
*
Při odpolední pauze jsem se rozhodl dojít si pro kafe do automatu. Opět jsem šel tím způsobem, abych měl menší šanci se s ním setkat.
Vhodil jsem peníze do automatu a začal si vybírat z nabídky, které kafe si koupím. Už jsem měl vybráno, natahoval jsem ruku k automatu, ale něčí ruka poklepala na mé rameno, já se lekl a otočil se.
"Omlouvám se! Nechtěl jsem vás vylekat!" spustil ihned Minghao, když si uvědomil, že mě vylekal.
"To je v pořádku." usmál jsem se.
"Chtěl jsem vám jen říct, že Soonyoung-hyung s vámi chce mluvit. Neříkal mi nic víc, jen tohle a ptal se jestli máte čas zítra v osm večer?"
"N-ne, jedu..jedu za mým bratrem!" Co jsem ta zas vymyslel za ptákovinu, vždyť Soonyoung ví, že nemám bratra."Dobře, já to tedy vyřídím, ale teď chvátám. Neshledanou! A ještě jednou se omlouvám za to vylekání!" řekl vše tak bleskově, že jsem nestačil nic namítnout a už byl pryč.
"Sakra!"
ČTEŠ
Fanboy |SEVENTEEN [Hoshi] • Fanfiction|
Fanfiction|Seventeen-Hoshi-ff| Hoshi x OC Přátelé od malička, avšak sláva a sny někdy zkrátka dokážou rozdělit i tu nejsilnější dvojici. (Kapitoly jsou poměrně dost krátké, ale bude jich spousta)