Byli mi necelé čtyři hodiny a mí prokletí rodiče mě postavily v malém, proutěném košíku před dětský domov. Společně s Jessie.
Tu noc jsme měli štěstí, že se tam zjevila ona.
Naše "adoptivní" matka.
Vlastně si nás jen přivlastnila. Žádná adopce dosud neproběhla.
Teď mi je čtrnáct. Jess už tu semnou není a nikdy už nebude.
Zemřela před rokem.
Mám jen její fotku na kterou se den co den dívám a pocit, že tu stále někde je a hlídá mě. Aby se mi něco nestalo.
Dosud se nenašla žádná rodina která by si mě vzala.
Emily se o mě už nemůže starat.
Přichází o plat a za chvíli ji z práce vyhodí.
Nezbývá mi nic jiného, než si do mých patnácti najít novou rodinu. Nebo naopak, než si najde mě.
Tak, prolog by byl. Teď se připravte na tu nejnapínavější knížku kterou jste kdy na wattpadu četli (jsem špatný lhář) good luck všem, mě podobným začátečníkům.
+mrkněte na slaninka1
ČTEŠ
Když si na tebe vzpomenu..
FanficTess. Čtrnáctiletá dívka, která si prožívá své. Den co den do ruky bere jednu a tu samou fotku. Fotku, na které byla, jí nejvzácnější bytost. Bytost která jí nosila štěstí již od prvopočátku. Říká vám něco jméno Jessie? Ano, již zmiňovaná, nejvzácn...
