Druhý den ráno jsem vstala okolo půl osmé, což je na mně celkem brzy. Ale není čemu se divit, jsem totiž hrozně natěšená.
Vylezla jsem tedy z postele a šla si udělat svou ranní rutinu. Celá rutina mi vždy zabere nějakých třicet minut, a když jsem přišla do kuchyně, nepřekvapilo mě, že Mary je už vzhůru. Je takový ranní ptáče, tak jsem si šla rovnou sednout ke stolu, kde už ležela má snídaně. Mmmm mé oblíbené palačinky.
Když jsem dojedla bylo teprve čtvrt na devět, a tak jsme se domluvily, že si půjdeme sednout k televizi, když do jedenácti máme ještě čas. Na žádné stanici nedávali nic na co by jsme se mohly koukat, aniž by jsme u toho usínaly, a tak jsme si zapnuly MTV a začaly tancovat. Čas nám tím pádem utíkal velmi rychle a když jsem koukla na hodiny bylo už jedenáct.
,,Mary, dělej, musíme se začít oblíkat. Je jedenáct a víš, jak nám vždycky trvá než se oblíkneme" začala jsem šťouchat do Mary, která byla zažraná do písničky a smát se u toho.
,,Jojo, však já už jdu" povzdychla si a odešla do naší společné šatny, kterou jsme měly místo sklepa. Já se vydala hned za ní. Jako jedny z mála obyvatel Koree si můžeme dovolit vetší rodinný dům, které tady nejsou nejlevnější.
Přešla jsem ke své části šatníku a začala se v něm přehrabovat. Naštěstí jsem měla všechno oblečení pověšené na ramínkách, a tak jsem se v tom lépe vyznala.
Po dost dlouhém přehrabování se jsem zvolila klasiku. Černé roztrhané jeansy s černým tílkem a k tomu červená kožená bunda. Outfit jsem doladila jednoduchými doplňky a kouřovým líčením. Když jsem se otočila na Mary, musela jsem se začít smát. Vzala si na sebe černé roztrhané jeansy s bílým crop topem, kde byl nápis Nice a k tomu černou koženou bundu. Jak se na to tak dívám, tak jsme se celkem sešly. Koukla jsem se na hodiny a viděla, že je čtvrt na jednu.
,,V půl máme být v kavárně, tak by jsme asi měly jít" řekla jsem Mary a usmála se.
,,Sice nevím, co máš v plánu, ale asi máš pravdu" taky se usmála.
Každá jsme si ještě vzala kabelku, telefon a mohly jsme jít. Do kavárny jsme dorazily asi za deset minut, a když jsem se rozhlédla, všimla jsem si, že Bam s Markem sedí na stejném místě, na které si normálně sedáme já s Mary. Vzala jsem ji za ruku a táhla ke klukům. Když jsme k nim došly, oba dva se usmáli.
,,Ahoj Steph" postavil se Bam a objal mě. Já mu ho s radostí opětovala.
,,Ahoj" usmála jsem se na něj a všimla si, že mě drží za ruku. Nu, on si toho asi nevšiml. Podívala jsem se na Mary a viděla jsem, že má co dělat, aby nezačala křičet. Musela jsem se uchechtnout, protože stejně jsem to měla já včera.
,,Tak Steph, tohle je Mark, ale to určitě víš" uchechtl se Bam ,,Marku tohle je Steph a její kamarádka" ,,Mary" řekli jsme já Bam a Mary najednou. Přišlo mi to docela vtipné, a tak jsem se začala smát. A asi jsem nebyla jediná, komu to přišlo vtipné, protože se začali smát i ti tři.
,,Dobře, tak toho necháme" řekl Mark, který se snažil rozdýchat ten záchvat smíchu.
,,Málem bych zapomněl, to je pro tebe" promluvil na mně Bamie a já si až teď všimla, že v ruce držel růžovou růži.
,,Jé, děkuji" poděkovala jsem a zčervenala, když jsem mu dala děkovnou pusu na tvář.
,,Dáte si něco k pití, nebo rovnou půjdeme?" zeptal se Mark a usmál se na nás.
Podívaly jsme se s Mary na sebe a mně bylo jasné, že s nimi chce být co nejdéle, a tak jsem řekla ,,Já myslím, že můžeme rovnou jít" usmála jsem se na všechny. Mně i Mary bylo jasné, že nás kluci pak ještě někam vezmou, přeci jen už s kluky máme nějakou praxi.
Do kina jsme se rozhodli jít pěšky, protože nebylo zase nijak daleko. Celou cestu jsme si měli o čem povídat a Bam mě celou cestu držel za ruku. Nejspíš o tom ani nevěděl a Mark s Mary asi taky ne. A nebo věděli, akorát nic neříkali. Mně to každopádně uvádělo do rozpaků, ale neměla jsem to srdce říct mu, ať mě pustí. Dnešek jsem si chtěla užít.
Došli jsme do kina a stoupli si před tabuli, kde na nás svítily názvy filmů, které dneska dávali.
,,Tak na co půjdeme?" zeptala se Mary a podívala se po nás.
,,Ehm..co takhle Ted 2? Viděla jsem ukázky a podle mně by to mohlo být dost dobrý" ozvala jsem se jako první.
,,Jo, to by šlo. Tady máte nějaké peníze a zatím můžete jít koupit popcorn a colu. Já s Bamem zatím dojdeme koupit lístky" usmál se na nás Mark a podal nám nějaké peníze. Chtěla jsem protestovat, že to zaplatíme ze svého, ale obličeje kluků mluvily jasně 'zkus něco říct a uvidíš' tak asi nějak takhle bych ty výrazy pojmenovala. Já to ale brala s humorem, zasmála se tomu a vydala se s Mary po boku koupit pití a popcorn.
Akorát jsme odcházely od pultíku s občerstvením, když se k nám postavili kluci s tím, že už si můžeme jít sednout. Koupili VIP lístky, tak jsme měli skvělý výhled.
Po filmu
Vycházíme celí vysmátí z kina, stále rozjaření toho, na jak super film jsme to šli.¨
,,Kluci, děkujeme, že jste nás sem vzali, moc jsme si to užily" poděkovala Mary za nás obě a já jen souhlasně přikyvovala.
,,To nestojí za řeč holky, my jsme si to s vámi taky užili. Ale" na chvíli se Bam odmlčel ,,nechtěly by jste s námi ještě někam zajít? Třeba do té kavárny, kde jsme dneska měli sraz?" zeptal se a předvedl nám svůj úžasný bunny smile.
,,Jo, půjdeme rády" usmála jsem se ně.
,,Tak hurá směr kavárna" vykřikl Mark a my dostali další záchvat smíchu.
Po cestě do kavárny a a následně i v ní naše konverzace neustávala. Povídali jsme si o všem a zároveň o ničem a myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to užívali. Koukla jsem se na telefon a s překvapením shledala, že už je půl šesté. Páni, ten čas tak běží, když se člověk baví.
,,Kluci, nerada to říkám, ale je půl šestý a já myslím, že už by jsme měly jít" omluvně jsem se na ně podívala a usmála se.
,,To je dobrý, taky by jsme asi měli jít, aby nás kluci nesháněli. Můžeme vás alespoň doprovodit?" zeptal se Bam.
,,Jo, proč ne" uchechtla jsem se.
Po cestě k nám domů jsme si zase povídali. Jak tak zjišťuji, tak si s kluky máme stále co říct a je s nimi neskutečná sranda. Bohužel náš čas se krátí a my se pomalu, ale jistě blížíme k našemu domu.
,,Tak kluci jsme tady" řekla jsem, když jsme stáli před domem.
,,Páni, pěknej bejvák" zahvízdali kluci.
,,Tak my už asi půjdeme. Ještě jednou vám moc děkujeme a doufáme, že se ještě někdy uvidíme" usmála jsem se.
,,To my děkujeme a určitě se někdy ještě uvidíme" mrkl na mně Bam a přešel ke mně. Aniž bych stačila něco udělat objal mě a dal pusu na tvář.
,,Večer ti napíšu" zašeptal mi do ucha těsně před tím, než se odtáhl.
Já celá rudá a naprosto paralyzovaná se zmohla jen na úsměv a přikývnutí. Pak jsme se ještě všichni poobjímali a každý se vydali svou cestou.
Hi guys,
hlásím se s další kapitolkou a musím říct, že tentokrát jsem se překonala a máme tu 1226 slov. Na to jak můj mozek dneska nepracoval, tak si myslím, že je to i úspěch. XD
Každopádně děkuji všem co tenhle příběh čtou. Chápu, že je to zatím nic moc, ale počkejte si. XD Však ono to přijde.
Ještě jednou vám děkuji a u další kapitoly au revoir
Moni
Ps: Omlouvám se za chyby
Btw taky vám na tom gifu přijde tak kawaii? XD
