Pohled Steph
Je neděle ráno a já vstávám do práce. Peněz sice máme dost, ale nevydrží navěky a hlavně mě to baví. Dělám prodavačku v místní cukrárně. Směna mi začíná v osm a končí v půl druhý. Vím, že to není moc dlouho, ale šéfovi to takhle prý vyhovuje a já si také vydělám dost. Dobré je, že cukrárna je kousek od společnosti, kde jsou kluci. A kousek od našeho domu.
Je půl osmé a já vycházím z domu, abych stihla vše připravit.
Po půl hodině, kdy už je konečně všechno připraveno, můžu konečně oficiálně otevřít.
Je konec května a taky teplo. V tuhle dobu obvykle chodí nejvíc lidí, tak snad to uteče rychle. Už se těším za Bamem.
•••
„Tak jakou si dáš?" zeptala jsem se malé holčičky, která byla dnes mým posledním zákazníkem.
„Šmoulovou" vykřikla a ukázala na modrou zmrzlinu, kde byl místo příchutě nakreslený šmoula.
„Dobře" usmála jsem se na ni a do kornoutku dala jeden kopeček zmrzky. Zmrzlinu jsem jí podala, peníze dala do kasy a spolu se svou poslední zákaznicí se mohla jít převléknout do civilního. Rozloučila jsem se s Minseo, která právě přišla na směnu a vyrazila jsem za kluky. Bam mi ještě večer psal, že na recepci o mně budou vědět, takže jim stačí říct jméno a oni mě navedou.
Došla jsem ke společnosti s deseti minutovým předstihem. Proto jsem si zašla do kavárny naproti, tam jsem si vzala Latte sebou. S frontou jaká tam byla, jsem k recepci došla přesně ve dvě.
„Dobrý den, jsem Stephanie Mayers" usmála jsem se na slečnu, která seděla za pultem.
„Ovšem, výtahem vyjedete do čtvrtého patra a jsou to druhé dveře zleva" taky se na mně usmála a rukou ukázala k výtahu. Poděkovala jsem jí a vydala se k výtahu, který právě přijel. Lidé vystoupili a já konečně mohla vstoupit. Zmáčkla jsem tlačítko s číslem tři a vyjela.
Vstoupila jsem do dveří a viděla kluky, jak právě zkouší choreografii k písničce You Are. Byli otočení k zrcadlu, a tak zabraní do tance, že si mě vůbec nevšimli. Jediný, kdo si mě všiml byl choreograf, který zřejmě slyšel dveře. Zamávala jsem mu na pozdrav, on na mně jen kývnul hlavou a rukou naznačil, ať si stoupnu do rohu, kam nebylo vidět. Když jsem se tam podívala, všimla jsem si, že tam mají kluci pití a v tom rohu je celkem tma, takže mě tam neuvidí. Šla jsem si tam tedy stoupnout, a když si byl choreograf jistý, že nejsem vidět, stopnul hudbu.
„Dobrý kluci, dejte si pauzu" řekl nezaujatě choreograf a odešel z místnosti.
Kluci se nahrnuli do rohu pro pití a já si počkala, až si BamBam stoupne zády ke mně. Když to udělal, skočila jsem mu na záda. Jelikož se lekl, měl co dělat, aby to vůbec ustál.
„Kterej debil po mně skáče?" zeptal se hraným naštvaným hlasem.
„Tak promiň" řekla jsem a slezla z něj.
„Steph?" zeptal se těsně před tím, než se na mně otočil.
„Ahoj Bame" zasmála jsem se a objala ho. On mě objal taky a přidal pusu na tvář.
„Ahoj" zašeptal a ještě pevněji mě stiskl.
„Zase ji tu neumačkej" zasmál se tentokrát Mark.
„Ahoj Steph" usmál se na mně a s vytržením z Bamova objetí mě vtáhl do svého.
„Ahoj Marku" usmála jsem se a objetí mu opětovala.
„Ehm, ehm" zaslechla jsem odkašlání, které jak jsem následně zjistila, patřilo Jacksonovi.
„Jo, kluci tohle je Steph. Steph, kluci" představil mě Bam a já se na ně usmála. Oni mi zamávali a usmáli se.
„Nezajdeme na oběd? Sice už je" podíval se na mobil Jaebum „čtvrt na tři, ale my jsme ještě nejedli" zeptal se a zasmál se.
„Mohli by jsme. Já jsem vlastně taky ještě nejedla" přitakala jsem.
„V tom případě hurá na jídlo" zakřičel Bam s pěstí ve vzduchu ve stylu a.k.a Superman a ještě než se rozeběhl ke dveřím jsem mu skočila na záda.
„Princezno doufám, že se Vám v koni sedí dobře, protože tohle bude jízda" zasmál se Jackson a společně s kluky se rozeběhl ke dveřím a následně k výtahu.
Ve výtahu už jsem chtěla slézt z Bamových zad, ale jaksi mě nenechal, a tak jsem se na nich "ubytovala". Pohodlněji jsem se opřela a hlavu si položila na jeho rameno, kde jsem následně zavřela oči.
Pohled Bama
Když na mně skočila z toho rohu, hrozně jsem se jí lekl. Ale když jsem se na ni otočil, byl jsem hrozně rád, že ji vidím.
Je pravda, že když se s Markem objali, trošku jsem žárlil, ale nějaký hlásek mi říkal, že má Stephanie zájem jen o mně.
Rozhodli jsme se jít na oběd, a když si vybrala k pohybu místo svých nohou moje záda, musel jsem se sám pro sebe usmát a dát tomu hlásku zapravdu. (Pozn.au.: Omlouvám se, pokud tahle věta nedává smysl, ale věřím, že jste ji pochopili.) Došli jsme do výtahu, kde ze mně chtěla slézt, ale já ji nenechal a chytil ji pevněji pod stehny. Cítil jsem, jak se usadila pohodlněji a opřela si hlavu o mé rameno. Kluci pořád něco žvanili a překřikovali se a já vůbec nevnímal, jestli mi něco říkají. Mé myšlenky bloumaly okolo té roztomilé dívky, která mi ležela na zádech.
Na ulici se za námi neustále otáčeli lidé, ale nikomu z nás to nevadilo. Byli jsme zvyklí na pozornost ostatních.
Došli jsme do restaurace a než jsem Steph postavil na zem, šťouchl do mě Junior.
„Počkej, ona usnula" usmál se.
„Stephanie?" zeptal jsem se, abych se ujistil jestli je to pravda.
„To se divím, že se jí to povedlo, když se pořád překřikujete" řekl jsem, když jsem se ujistil, že vážně usnula. Opatrně jsem ji posadil na židli a sedl si vedle ní.
„Stephanie" zacloumal jsem opatrně jejím ramenem ve snaze ji probudit. Nereagovala.
Když se neprobudila ani po mém dalším snažení, rozhodl jsem se udělat radikální krok. Políbil jsem ji.
V tu chvíli se probudila, a když viděla, že jsem to já, začala mi polibky oplácet. Nevadilo mi, že na nás koukají kluci. Nevadilo by mi to, ani kdyby na nás koukal celý svět. Její rty byly tak sladké, že kdybych mohl, dostal bych z nich cukrovku.
,,Ehm,ehm" již podruhé za tento den jsem zaslechl něčí odkašlání. Odtrhl jsem se od Steph a podíval se na tu bandu negramotných hovad, který zkazej každou hezkou chvilku. Jaebum jen kývl hlavou na stranu a já viděl stojí číšnici u našeho stolu, která se netvářila zrovna dvakrát natěšeně z toho, že si tu vyměňujeme sliny. Omluvně jsem se na ni usmál a následně jsme si všichni objednali nudle.
