Vlk

135 8 4
                                    

Loki na mě vyčítavě koukal. „Jak síto mohla udělat?“ řekl.
„Musela jsem. Už jsem dále nevydržel ty sny. Vidět tebe a Tonyho jak umíráte. Pokaždé ten sen byl jiný pokaždé umřel jiný člověk, který pro mě něco znamenal. Jen ty jsi tam byl pořád. A umíral si.“ pořád na mě všichni koukali a já plakala. Než ke mě stačil přijít Loki. Aby mě objal. Tak ho zastavila Hele.
„ Tak to už by stačilo! Stráže! Odveďte je do cely!“
„A jí mi tady nechte. Ta od dneška patří k nám!“ ukáže na mě a otočí se na Thóra. Věnuje mu pošklebek a Thór se na ní vrhne, ale padli bojovníci jako Heliný stráže ho stačí zastavit. Hela se usměje a pohladí menšího vlka než je Fenrir. Když se pořádně podívám na vlka, poznám ho je to Freki. Ódinův vlk. Je pevně připoutaný k Hele a vypadá nešťastně. Koukal mi utrápeně do očí.
Když je odvedou, zůstanu tam jen já a Hela.
Hela mě obejde. A pohladí mě po tváři a usměje se.
„ Neboj na něj rychlé zapomeneš. Až mi pomůžeš dobít všech devět světů!“
„Přežijí?„ řeknu. Protože to je jediné co mě teď zajímá.
„Co? Asi jsem ti nerozuměla?“
„Přežijí? Loki a ostatní? Jak si slíbila!“ zeptám se jí ještě jednou. A kouknu se jí do očí. Má je zelené po Lokim. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale má i jeho úsměv a rysy.
„ Neboj nějak se rozhodnu nad jejich tresty. Lokiho ušetříme pro tvůj i pro můj prospěch. Přece je to můj otec. Ne?“ řekla na svoji obranu. Ale poznala jsem to. Dala se snadno prokouknout jako Loki.
Takže jsem rovnou věděla že lže. Že se nikdo kromě mě nedožije rána.
„ Dobře“ snažila jsem se zpevnit hlas aby si myslela že ji věřím. Hela se otočila a od kráčela ode mne.
Spadla jsem na kolena a začala jsem plakat. Kapesníček, který ležel na zemi, jsem svírala v pěst. Až mi byli vidět bílé klouby.
Snažila jsem se vzpomenout na to jak jsme byli malí. A s Loki jsme lehávali na louce a pozorovali hvězdy. Nebo mě učil kouzlit, když jsem vyrostli čekali nás jiné povinnosti. Ale mi si stejně našli čas na společné trávení. Závodili jsme na koních nebo jsme leželi na louce. Na velké chlupaté kožešině a Loki mi četl. Nebo mě učil kouzlit. Vzpomenula jsme si na ten den, kdy jsem ho opustila na dobro. I na ten den kdy přišel do New Yourku. A chtěl to tam celé zničit. Co bylo milé Thórovi i mě.I na jeho smutný výraz, když jsem ho tehdy opouštěla. A nechala ho tady ve vězení.
Najednou jsem ucítila na tváři srst nějakého zvířete. Rychle jsem otevřela oči a uviděla jsem vlka ze smaragdově zelenýma očima. Jeho srst byla černá jak úhel. Byl nádherný. Jeho jsem tady nikdy neviděla. Otře se mi o tvář a já se usměju. Obejmula jsem ho. Ale jakmile jsem vjela do jeho srsti konečky prstů. Začali mi zářit a hrát mě. Celá jsem začala zářit a místo svého oblečení jsme měla Vallhakský zbroj. Postavila jsem a sundala jsem si svůj luk ze zad. Nejednou se můj zbroj přeměnil na šaty. Jako kdybych probudila svoji sílu. Začnu se smát a vyjdu ven. Vím kam mám namířeno a taky vím co chci udělat. Zabít Helu!!

Avengers Ragnarok Kde žijí příběhy. Začni objevovat