Avengers Ragnarok

Sigyn

Druhý den Thóra čekala korunovace a velká slavnost. Všechno jsem měla na starost já.
Kdyz jsme se probudila, pořád jsem přemýšlela nad tím co mi včera večer řekl Haimdall, že to ještě neskončilo.
Posadila jsem se na kraj postele a začala jsem si mnout oči, rozhledna jsem se kolem sebe a první co jsem viděla byla knihovna se spousty knih. Najednou jsem ucítila něčí ruku na zádech, otočila jsem se a uviděla jsem ležícího Lokiho. Vůbec jsem si nepamatovala, že jsem si šla lehnout vedle něj. Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Posadil se a ja si všimla, že spí bez trička. Moji pozornost upoutala velká jizva, která vedla přes jeho prso až za rameno a tam končila. Natáhla jsem se a přejela prsty po ní až na její konec.
„To ti udělal Ódin?“ řeknu a Loki se přestane usmívat.
„Ano, za moje činy. Za vše co jsem provedl po tvé smrti.“
„Co jsi všechno provedl?“ zeptám se.
„Zabil jsem druhého syna Ódina a Frigi..Baldra!“ podívá se mi do očí a já v nich uvidím bolest a lítost za to co provedl. Položil mi ruku na tvář a pohladil mě až k uchu. Tam mi vjěl svými dlouhými prsty do vlasů a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na rty a když polibek skončil začal se smát.
„Čemu se směješ?!“ řeknu a strčím do něj.
„ Zpoměl jsem si jak si sem v noci přišla. Otevřela si dveře nic jsi neřekla a lehla si vedle mě. Polekala si mě“
„No tak pardón. Když si byl ve vězení byla jsem zvyklá spát tady.“
Políbi mě znovu a já se usmála.
„Musím se jít připravit. Má nastarosta Thórovu korunovaci.“ zvednu se z postele a Loki se též zvedne..
„Uvidíme se na korunovaci“ řeknu mezi dveřmi a zavřu je.

Ve svém pokoji toho moc nemám velkou postel, zrcadlo se stolkem, knihovnu a skříň. Sednu si k zrcadlu se stolkem a podívám se na sebe do zrcadla. Začínám se víc podobat svým pravím rodičům než Tonymu a Pepr. Rychle odtrhnu pohled ze svého odrazu a podívám se na své ruce. Držím je v pěst až se mi nehty zarývají do kůže. Musím si přiznat kdo jsem nesmím se schovávat za svůj výplod fantazie,  že jsem normální holka. Nejsem a nikdy jsem nebyla. Kousnu se do rtu a podívám se do zrcadla. A zhluboka já se nadechnu, to jsem já bohyně Sigyn a ne nějaká  Elli. Ne už žádné přezdívky už nikdy.
Vezmu do ruky hřeben a učešu si svoje dlouhé černé vlasy. Přední pramínky vlasů si spletu do copánků a vzadu je spojim. Nasadíme si na hlavu svoji květinovou korunu, která spíš připomíná čelenku. Zvednu se ze židle a dojdu ke skříni. Otevřu ji a vyndám z ní bílé šaty poseté zlatými kytkami. Obléču si je a už slyším jak někdo klepe na dveře.
„Dále!“
„Jste připravena má paní?“ zeptá se strážný co vejde do vnitř. Já příkývu a odejdu z pokoje, ještě mezi dveřmi se zastavím a podívám se za sebe. Pousmějí se a zabouchnou dveře.