Tajemství bratra Arsenia

Část 3 Listopad

„Tak co?" Leo začal vyzvídat, sotva se Marek s taškou na zádech objevil ve dveřích třídy. Kamarád ale místo odpovědi tajemně pokrčil rameny a zatvářil se nechápavě, jako by nevěděl, o čem soused v lavici mluví.

„Víš přece? Tak jak?" naléhal dál a rukou naznačil psaní.

„Aha. Ty myslíš ten úkol na dnešek? Žádná sláva, ale strejda Google a tetička Wiki jsou borci, kdyby nebyli, tak to teda nevím nevím," uvažoval starostlivě.

„To si říkáš kamarád, Marku?! Mně bys to mohl říct. Mně teda jo!" dožadoval se Leo uraženě.

„Nakonec to vyšlo. A nedalo to ani moc práce. Jindy se musím snažit mnohem víc," uvolil se prozradit.

„Vidíš, jak se chováš k člověku, který ti tak dobře po..." začal Leo vyčítavě, ale přerušilo ho zvonění na první hodinu, následované efektním vstupem češtináře do třídy.

„Sedněte si," zavelel, sotva za sebou dovřel dveře. „Vezměte si zápisníky a poznačte si k pátému prosinci první pololetní písemnou práci z českého jazyka. Hlásím vám ji dostatečně dopředu, abyste se na ni mohli připravit. V případě absence se na náhradním termínu domluvíme individuálně."

•

Čtvrtek se nesl ve slavnostním duchu, zatímco v pátek se většina profesorů vzdala pokusů primu jakkoli vzdělávat. Uchýlili se k mnohem bezpečnějšímu promítání filmů, nebo vyprávění zkazek z historie školy.

„V těch dobách se mladý bratr Arsenius projevil jako hrdina, ochotný pro věc řádu jezuitů položit vlastní život. Myslím, že bychom si ho teď měli připomenout minutou ticha, která nám zbývá do zvonění," navrhl občankář pohnutým hlasem a jako první si stoupl do pozoru, následován zbytkem třídy.

•

„Slyšel jsi někdy o Arseniovi?" Marek s Leem seděli ve výklenku nad schody, se spacáky a karimatkami za zády a čekali na odstartování sportovního odpoledne. „Nikde se o něm nemluví, nebo jo?" pokračoval Marek zamyšleně.

„Doma mi o něm vyprávěli. Ale tak nějak potají, už staletí ho všichni mají za zloděje." Leo ztišil hlas do sotva slyšitelného šepotu.

„Zloděj? Dovedeš si představit mnicha, jak vykrádá byty?" Marek se pobaveně zašklebil. „To je blbost. A pak – učitelé by to před námi tajili..."

„Koho by před vámi měli tajit?" školníkova vousatá tvář se naklonila až k nim.

„Mnicha Arsenia. Žil tady v baroku a říká se o něm, že byl zloděj..." nadhodil Leo opatrně. „Co o něm víte?"

Školník Prchlík potřásl hlavou, jako by si na něco důležitého nemohl vzpomenout a prohodil: „Já si Arsenia vážím. Kdybyste o něm věděli to, co já... Byl to hrdina. To mu nikdo neodpáře," dodal uctivě.

„Podělte se! Co o něm víte? Ale žádné výmysly. Pravdu, nic než pravdu! Domluveno?" Leo ke školníkovi natáhl ruku, aby mohli úmluvu stvrdit potřesením.

„Však se to dozvíte," uculil se. „A teď mě, pánové, omluvte. Mám ještě nějakou práci." S tichým prozpěvováním se vydal po schodech vzhůru.

•

Z tělocvičny se ozval ostrý hvizd Vohařovy píšťalky.

„Deset jedna. Sakra primo, snažte se! Rozválcujte je! Přece se nenecháte porazit od sexty!" ječel Vohař z vyvýšené sedačky pro rozhodčího. „Nové podání!"