Troye se zazvoněním vyběhl ze školy, na zádech batoh plný knih a bundou okolo pasu. Otočil se směrem ke vchodu do školy a čekal na Willa. Sundal si tašku a zády se opřel o studené, kovové zábradlí.
Najednou se ze školy vystrkala masa lidí, mezi nimiž byl i vysoký, černovlasý kluk s velkými brýlemi na nose, zakrývajícími tak sytě zelené oči. Přitáhl si černou mikinu blíže k tělu a rozběhl se k Troyi Sivanovi.
,,Brzdi, ať do mě nenabouráš." Uchechtl se Troye a natáhl ruku, aby druhého chlapce zadržel. Položil mu dlaň na prsa a nechal mezi nimi asi tak dvaceti centimetrovou mezeru.„Ale, no ták! Nebuď zlej! Pusinku!" našpulil rty Will, a naoko se zamračil.
Hnědovlasý chlapec s rukou stále spočívající na Willových prsou, zavrtěl hlavou a předstíral, že se urazil.
„Troyiiiiii!" protáhl poslední slabiku a předvedl špičkové psí oči.
Troye hravě naklonil hlavu na stranu a porovnával pro a proti, i přestože Will už dávno věděl, že vyhrál.
Kudrnatý, hnědovlasý chlapec s výrazem pokerového hráče si stoupl na špičky, položil Willovi ruce na ramena a podíval se mu přes brýle do očí barvy tekutého smaragdu. Kousl se do rtu, zamračil se a sám pro sebe si zašeptal, "k čertu s tím." V následující vteřině byl vržen do víru vášnivého a opravdového polibku jako z pohádky. Brýlatý, malému brunetovi zapletl ruce do vlasů, kousl ho do spodního rtu, a přinutil ho tak zavzdychat mu do úst a přitáhnout si ho ještě blíž.
„Ale no tak dámy, nechte si tohle na odpoledne."
Troye pootevřel svá safírová kukadla, párkrát nejistě zamrkal a spatřil Bena, svého kamaráda, laškovně se usmívajícího od ucha k uchu. Zvedl ruku a přikryl tak Benovi obličej.
„Mmmhhmm!" zavrčel Ben a pokusil se Troyovu ruku odstrčit. Vzhledem k chlapcově váze se mu to samozřejmě zanedlouho povedlo. Troye se tím nárazem nechtěně odtrhl od právě líbajícího Willa a vražedně probodl pohledem Bena.
„Skvěle, tak můžeme jít!" zajásal Ben a popadl oba chlapce dřív, než se zase začnou líbat.
„Tohle je nemoc, měli byste se jít léčit." Postěžoval si Ben, když si Troye zvedal tašku na záda a chytal Willa za ruku. „Co? Homosexualita?"
„Ne, já myslím to vaše neustálé oblizování! Kdo se na to má pořád koukat?"
„No ty." Zborově se zasmáli Troye a Will.
„Stejně je jen otázka času, než se z toho vašeho líbání Benovi postaví." Přidal se Dante.
„Hej! Já aspoň nemám tak otřesný jméno jako středověký básník!"
„Náhodou Dante Alighieri byl týpek. Byl bohatej, na přednášky moc nechodil a zasnoubil se v jedenácti."
„Chtěl bys taky, co?" ušklíbl se Ben a podíval se na ruku v ruce odcházející chlapce.
"Já si nemusím žádnou holku brát, stejně mě všechny chtějí. Ještě bych se s nějakou zasnoubil a těm ostatním bych zkazil sny." Ušklíbl se Dante.
Ben jen s absolutním nepochopením zakroutil hlavou a rozběhl se vstříc chlapcům odcházejícím ruku v ruce.
„Co je?" Zmateně se otočil Will, neustále svírajíc Troyovu drobnou ruku.
„Dlužíš mi přece peníze na kebab! Snad si nezapomněl!"
pozn. au. : Ahoj lidi. Děkuji za každé přečtení, vote a jakýkoliv komentář. Doufám, že se líbí. :) Btw jakou postavu máte nejradši? Troye, Willa, Danteho,Bena nebo Mattta? :D
Enjoy!
ČTEŠ
Secret Love
FanfictionJsme tu jen ty a já. Sedící blízko sebe na skále. Necháváme slunce, aby nám hladilo tváře. Kousnu se do rtu a ty víš, že to stejně nevydržím... Že ať se snažím jak chci, stejně tě v následující vteřině políbím na růžové rty. A ty se roztřeseně nade...