KAPITOLA 1.

62 2 10
                                    

Venku foukal ledový vítr, obloha byla popelavě šedá a vypadalo to, že se každou chvíli protrhne jako igelitový pytlík s pomeranči, a všechen déšť dopadne na nevinné obyvatele malého městečka kousek od Sydney.

Na špičaté skále jménem Hadí zub, nejvyšší v okolí, skále ze které skákali do moře akorát sebevrazi, nerozhodně postával asi sedmnáctiletý chlapec. Z nějakého neznámého důvodu na sobě měl jen kalhoty, a tak byla vidět svalnatá, opálená záda s širokými rameny a prsty u nohou bezcitně svírající nejzazší kousek skály, jakoby ho právě prsty měli dokázat uchránit před strašlivým několika metrovým pádem. Zhluboka se nadechl, vydechl, na něco se připravoval. Vítr mu cuchal světlé sestříhané vlasy...

„Hej, chceš se zabít, nebo co? Nestůj tam!"

„Nenavážej se do mě. Můžu si stát, kde chci." otočil se světlovlasý chlapec.

„To jo, ale to nevíš, že tohle je jedna z nejnebezpečnějších skal v celé Austrálii? Strašně často se to tady láme. Jdi odtamtud! Je to opravdu nebezpečné." založil si ruce na prsa stejně starý, hubený kluk s tmavými kudrnatými vlasy a safírovýma očima.

„Co je ti do toho, kde stojím? Nechápu, co ti je..." Světlovlasý chlapec nakonec odstoupil od okraje skály a přeměřil si druhého chlapce nepříjemným pohledem.

„Jedna holka se před mýma očima na téhle skále zabila. Nechci to vidět znova."

„To chápu, sorry." světlovlasý kluk se nervózně poškrábal na zátylku.

„Ne, to nechápeš, a co takový arogantní Američan jako ty, dělá tady v Austrálii, ještě na místě, kde nemá co dělat?" ušklíbl se kudrnatý kluk.

„Původně jsem tady bydlel s tátou, ale to bude tak deset let.... chvilku mi bude trvat, než budu zase mluvit s australským přízvukem."

Tmavovlasý kluk se ještě jednou podíval na druhého chlapce. Vysoká svalnatá postava. Stříbrná náušnice v pravém uchu. Pomněnkově modré oči.

„Nejmenuješ se náhodou Michael, nebo tak? Připomínáš mi jednoho kluka. Pamatuješ si na mě? Jsem Troye Sivan. Možná jsme si spolu jako malý chodili hrát ven nebo tak."

Polonahý Američan pozvedl obočí a přeměřil si Troye od hlavy až patě. Najednou se jeho chladný pohled změnil, „Ale jasně, že jo. Byl si mi nějaký povědomý! Takže Troye Sivan. No jasně, na tebe člověk nemůže zapomenout, ani když chce." Rozběhl se k Troyovi a vlepil mu facku. 

"Debile! Proč mě mlátíš?" Troye se chytl za bolavou tvář a vyčítavě se podíval po tom divném světlovlasém klukovi.

"Protože si tenkrát nepřišel po té oslavě na molo. Čekal sem tam na tebe do západu slunce! Chtěl jsem se rozloučit."

 "Takže ty mě fackuješ, protože sem s tebou před deseti lety nešel ven?? Jsi fakt dinosaurus!" vykřikl naštvaně Troye Sivan.

"Proč dinosaurus, sakra?" zasmál se Matt.

"Protože všichni dinosauři by měli vyhynout..."

"Tak to mě zasáhlo hluboko do srdce! Na to jen tak nezapomenu!" Matt si položil ruku na srdce a nasadil mučednický výraz.

Troye přimhouřil oči a otočil se na patě.

"Hej, kam jdeš? Není slušné odcházet uprostřed rozhovoru!"

"Na pláž, ty vyhynulino."

Plácli sebou do vyhřátého písku, o docela velký kus dál, než dříve sedávali, a nechali vlny, aby jim omyli nohy, teda spíš Mattovi, Troye se nechtěl před tím dinosaurem zouvat.

Matt sáhl do zadní kapsy džínů a vyndal malou krabičku cigaret. Opatrně jednu z nich vytáhl a ihned zapálil. „Chceš?" nabídl tmavovlasému chlapci, který mu bez váhání vyrval cigaretu z ruky, uchopil jí mezi ukazovák a prostředník a zhluboka potáhl. Nechal, aby mu kouř zaplnil plíce a po pár vteřinách pootevřel rty a vyfoukl šedobílý kouř přímo Mattovi do tváře.

„Co tady vlastně děláš?" zeptal se znenadání Troye, sedící v nepříliš pohodlné pozici na horkém písku.

Blonďák se stříbrnou náušnicí se kousl do rtu a pohlédl k obzoru.

„To je na dlouhé povídání. Prostě i přes mojí nepříliš velkou radost jsem zase zpět."

„Jak můžeš být nepříliš nadšený, když si tady se mnou? S úžasným Troyem Sivanem?" zeptal sarkasticky Troye a mrkl na Matta.

Matt najednou celý zrudl a odvrátil pohled.

Oba chlapci se nakonec rozpovídali ještě na několik dalších hodin a rozloučily se spolu, až když zapadlo slunce za obzor. „Budu muset jít." řekl Troye a podíval se na Matta.

„Nechoď. Dlouho jsme se neviděli. Co když do příště všichni dinosauři vymřou?"

„To by mi vůbec nevadilo." Troye se ušklíbl, ten blbec ho chce vidět znova... 

"Co se šklebíš, karbanátku?"

Troye pootevřel pusu. "Vážně si mi teď řekl karbanátku?? Co si o sobě myslíš?" zvedl se a oprášil si černé džíny od písku. "Nebudu se bavit s někým, kdo je očividně pod moji úroveň, prehistorický, díkybohu už vyhynulý tvore."

"A pak kdo je tady arogantní..."

Secret LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat