Všichni zdrogovaní ?! /Morves

Co teď?

Pohled Tajkiho
Vetus se probírá, je super, že to není nic vážného.. každopádně já se moc okej necítím. Jakoby mnou projížděli elektrické proudy..či tak něco. Když se mi před očima blesklo bílé světlo, a já sebou švihl o zem.
Pohled ostatních
Dívali jsme se na Vetuse. Byl tak bezmocný a slabý, když tu se sebou Tajki švihl o zem.
Kůča :,,Ty vole, čistý blázinec, blázinec!"
Morry ihned seskočil s Vetusova nemocničního lůžka a podíval se na Tajkiho. Jediný co ho napadlo, bylo že zavolá doktora nebo sestřičku..kohokoli na patře.
*CRRRRRRRRRRRRR*
Opravdu nepříjemný zvuk, že si všichni drželi uši. Přiběhl doktor :,,Co se děje ?..." ani nedořekl celou větu a zavolal ostatní.
Tajkiho odnesli na lůžku a jeli, zdřejmě na sál. Nikdo netušil co s nim dělali.
Vetusovi cinkl messenger, a aby ne když se už několik hodin neozval jak se má, kde se nachází, nebo co dělá.
Pohled Morryho
Psala mu jeho ségra Nelisa.
,,Tak jak se máš ?"
Po dvou hodinách.
,,Je všechno v pohodě?"
A teď.
,,Kde jsi ?? Ozvi se co nejdříve."
Vůbec se jí nedivím. Vetus jí zavolal na video-hovor a ona hned uviděla kapačky, nemocniční žlutou stěnu a ostatní kluky. ,,Co se tady děje??"
Řekla rázně i když se o bráchu bála.
,,Neli jsem v pohodě, měl jsem menší nehodu, pak ti to řeknu." Nechápal jsem proč pak, však se o něj celou dobu bála a on ji to neřekne?
,,Řekni mi to hned! Nebo víš co ? Jedu za tebou." A hovor ukončila.
Pohled Nelis
Nemůžu ho tam.. nebo je všechny takhle nechat. Vypadali naprosto podivně. Kdo ví co se jim stalo. Měla jsem jet s ním už hned. Vyhledala jsem si nemocnici a spoje vlaků, peníze, mobil a mohlo se vyrazit.
,,Aha takže cesta tam bude trvat celou noc. Hmm bezva." Řekla jsem si polohlasem při cestě na vlakové nádraží. Už se stmívá a vlak je konečně tady. Sedla jsem si do vlaku do kupéčka, zapla mobil a snažila zabít ten čas, který musím prosedět ve vlaku. Po 4 hodinách spánku jsem uviděla paprsky slunce, které mi zářily přímo do obličeje. ,,Jo jo už jsem tady." Řekla jsem rozespale a opravdu pomalu a líně jsem odcházela z vlaku.
Pohled Vetuse
Je ráno, 8 hodin, no a všichni usnuli vedle na postelích. Moje sestra je už na cestě sem. Je to od ní pěkný, že má o mě starost. Vylezl jsem z postele projít se po chodbě, když tu najednou sestřička volala na snídani. Šel jsem do jídelny.. rohlík a šunka. Super snídaně, super začátek dne. Díval jsem se okolo na ostatní stoly Tajki ale nikde nebyl. Po snídani jsem zaklepal na sestřičky a zeptal jsem se kde leží. ,,Je na pokoji číslo 5." Takže hned vedle ? Super. Šel jsem přímo do pokoje s tím číslem a zaklepal, doufal jsem, že bude v pohodě. Nic jako oslovení ,,Pojď dál" se ale nekonalo. Proto jsem zaklepal znovu, ale pořád nic. Dal jsem tomu ještě chvíli ale potom mi už došla trpělivost. Dveře jsem otevřel a normálně tam vešel. Seděl na posteli a s prázdným výrazem ve tváři hleděl do okna.
,,Tak ahoj ne? Jak se máš?" Řekl jsem.