Všichni zdrogovaní ?! /Morves

Prosklená chodba.

Pohled Nelis

Probírám se v nemocničním pokoji, upřímně  nechápu proč tu ležím. Venku už je šero. Někdo přihází do pokoje, vidím naprosto rozmazaně a nic si nepamatuju. ,,Takže ted' budeš mít to, co já, jo?" ...,,Mrzí mě to takhle jsem to nechtěl." Všechno toto jsem slyšela hodně tlumeně a skoro většině jsem ani nerozuměla.

Potom jsem se probrala uprostřed noci..potřebovala jsem se projít, nebo se alespon' nadechnout čerstvého vzduchu. po tmě jsem nemohla najít spínač, tak jsem si vzala mobil a zapnula svítilnu. otevřela jsem okno. při pohledu nahoru jsem viděla, někoho sedícího v prosklené chodbě o patro výš mě na proti. Seděl tam a dělal přesně to, co já. Nohy mě najednou vedly přímo ke dveřím. Pomalu jsem je otevřela, ale zapomněla jsem na to, že je tady noční hlídka. Když jsem ze dveří jen vykoukla, nikdo tam nebyl. Uprostřed dlouhé nekončící chodby, byl stolek s čipem od dveří, abych se mohla dostat i do jiných chodeb a místností areálu. Pomalu jsem šla k hlavním dveřím. 

Už stojím u dveří. Sice nevím co to dělám, však toho člověka ani neznám, nevím kdo to je. Ale nějaký hlasy v hlavě jakoby říkali :,,Jdi tam!" Nemohu se tomu bránit. Takže odemykám na dva západy a vycházím z místnosti kde jsou nemocniční pokoje. 

Pohled  Vetuse

Nemůžu usnout, a navíc slyším kroky a cinkání něčeho. Řekl jsem si to bude asi hlídka, proto jsem to nechal být, a otočil se na  druhý bok, když tu ale vidím, že CZman tady není. ,,Hej! Hej! Morry!" řekl jsem hlasitým šepotem směrem k němu. ,,Co chceš Vetusi?" Odpověděl unaveně a otráveně. ,,CZman tady není vole!" On se jen otočil na druhou stranu se slovy ,,Ajo." a šel dál spát. ,,Hej to to tak necháš ?" Zeptal jsem se ho. ,,Tak šel asi na záchod, neřeš to."  

Pohled Nelis

Hned vedle těch velkých prosklených dveří byl stolek s mapkou, kde se co nachází. Vzala jsem jí a mířila jsem si to k tý prosklený chodbě. Všude je tma, a je to celkem strašidelný. Pořád jsem měla zapnutou tu svou svítilnu z mobilu, když tu mi ale zabrní mobil, že má jen 5 procent. ,,Do pr...!" Proto jsem byla nucena přidat na tempu abych se tam dostala ještě před tím, než se mi vybije mobil. Jsem tady na recepci, a z černý chodby vidím světlo. Ihned jsem se skrčila a schovala pod stůl. Nevím kdo to byl ale vypadal jako někdo, kdo má svou první hlídku a náležitě si to užívá. Ale najednou se zastavil, přímo u stolu. Když tu jsem otočila mobil a vidím jak se mi vypíná, a já jen doufala že nemám zapnutý upozornění, ted' ne! Ale jasně že jo, co nejsilněji jsem držela repráky, aby to nešlo slyšet. Naštěstí to bylo slyšet jen potichu. Osoba si sedla a otevřela něčeho flašku se slovy ,,Anoo, Anooo pojd' k tátovi!" Řekl to dost opile. Aha takže to asi hlídka nebude. Možná to bude jen někdo kdo šel z nemocničních pokojů pro dospělé. Jak se mám ozvat aby se nelekl. Hmm to asi ani nepůjde. ,,Hej hej tady." Asi mě neslyšel, protože ty opilé pazvuky dělal dál a nepřestával do sebe nalívat. ,,TADY JSEM !" ,,Ty jsi víla Amálka ? No ahoj dáš si vodečku?" WTF ten bude asi pěkně nalitý. Vstala jsem a stůl obešla se slovy ,,Ne já jsem žádná víla Amálka!" A nebyl to nikdo z pokoje dospělých ale CZman. ,,AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA JDI ! ZMIZNI!!!" Naprosto se vylekal a posvítil mi přímo do obličeje, když já nechápala čeho. ,,Ehm, co se děje ?" ,,TY.. TY.. CO JSI PILA PROBOHA!" Už se pomalu zvedal, že bude utíkat. Při kroku dozadu ale zakopl o svou láhev. ,,Řekneš mi, čeho ses lekl?" Zeptala jsem se a v napětí čekala na odpověd'. ,,Máš černý oči! Ted' už jdi! a nech mě tady!" Tak jsem se otočila a šla dál, směrem do té skleněné chodby. Když tu mě se napadlo otočit jestli to nebyl on, ten který svítil z chodby. ,,Hele ?" Otočila jsem se, ale on už tam nebyl.

Pohled  CZmana

Rychle jsem šel zpátky do svého pokoje, u hlavních dveří jsem dal čip, který jsem našel na zemi. Pomalu jsem otevíral dveře ale Vetuse ten zvuk starých dveří vzbudil. ,,Kde jsi byl?" Vyhrkl na mě.

Pohled Vetuse

Chvilku jen tak stál, čekal jsem co řekne. ,,Povídal si s vílou Amálkou." To si dělá prdel, ne?Je nalitý jak pumpa. Nechal jsem ho, aby se vyspal. Řekne mi to zítra.