Zvrácená poezie §DOKONČENO§

Jiskra v tvých očích

Byl jsi tak namachrovaný,
až z toho bolely oči.
Ty tvoje vlasy nagelovaný,
to bylo to největší zlo.

Myslel sis, že si mě tím získáš,
tím svým neustalým pokřikováním.
Mohls mít půlku školy,
kdybys teda chtěl.
Tak proč jsi pořád bojoval o mě?

Myslel sis, jaká jsem kráva
nafoukaná,
když tě nechci.
A přitom sis myslel, že na tebe vůbec nekoukám.
Ale já koukala.
Na tu jiskru v těch tvejch očích,
na tu, co tak krásně jiskřila.

Pořád jsi mi ukazoval ty tvý břišáky.
Ale k čemu svaly,
když v mozku nemáš nic.
Kdybys totiž mozek měl, věděl bys,
že já koukám na jiskru v očích.
Podle ní se prej lidi poznaj nejlíp.

A pak ta jiskra vyhasla.
Kvůli mně.
Jen proto, že sis myslel,
že pro mě nejsi dost dobrý.
Přitom se mi stačilo kouknout do očí
a říct nahlas miluji tě.
Jenže to ti tvé ego nedovolovalo.

Od té doby jsem tě už neviděla.
A ty sis myslel, že tě ignoruju.

Sám ses mi zneviditelnil.

Protože to jediný, co jsem na tobě kdy viděla, byla ta vyhaslá jiskra v tvých očích.

Ta, která skoro nebyla vidět
a přesto pro mě znamenala mnoho.