Zvrácená poezie §DOKONČENO§

Kamarádka

Když jsem vám zavolal,
že odjíždím ke kamarádce,
bylo vám to vlastně jedno.

Tati, tys říkal,
že ještě nechceš být děda.
Jako by mi snad bylo jedenáct.
Bylo mi šestadvacet, víš?
Vlastně nevíš.
Protože už sedm let čekám
na to tvý přání k narozeninám.
Ale marně.

Tvrdils, že si bez seznamky
nikdy nikoho nenajdu.
Chtěla mě půlka třídy.
A při tom všem jsi zapomněl,
že jsem po tobě.
Vzhledem určitě.
Orlí nos, malé oči,
a nejhorší byly ty vlasy,
co se tak divně točí.
Zapomněl jsi na to,
že sis mamku našel přes seznamku.
V třiceti pěti.

Mami, ty ses začala ptát,
zda jsem nic nezapomněl.
Jako bych snad potřeboval jídlo.
Nebo doklady.

A nezajímalo vás,
za kým jedu,
proč tam jedu,
a kam vůbec jedu.

Jakmile jsem hovor položil,
bylo mi jasné,
že se už vsázíte,
jak dlouho mi ten vztah vydrží.

Ale nejel jsem za mojí holkou.
Jel jsem za kamarádkou, známou.
A přesto ani přátelé jsme nebyli.

Ptali jste se mě na její vzhled,
nikdo ji však nikdy neviděl.
Ptali jste se mě na její povahu,
já s ní však nikdy nemluvil.

Ty vaše otázky jsem už nemohl vystát.
Nikdy jsem je nemohl vystát.
Tak proč jste se stále dožadovali
těch zbytečných odpovědí?

A vůbec vás nezajímalo, že se z toho výletu už nikdy nevrátím.

Nebo snad znáte někoho, kdo jel navštívit Smrt a stále žije?