Dcera Jamese a Severuse

3. kapitola

Harry se bohužel za Jamesem nezastavil. Ale zastavil se za ním jeden Harryho spolužák. Vyprávěl mu, že Harry v první třídě byl chytrý, ale když měl lepší a lepší známky než jeho bratranec, začal se zhoršovat a každý den chodil do školy s novými modřinami. Dokonce, když první den chtěli vědět jejich jména, Harry řekl, že se jmenuje stvůra. Učitelka byla tehdy jeho prohlášením zděšená a zavolala si jeho příbuzné, bohužel od té doby učitelky Harrymu nic nevěří.

James pochopil, že se děje něco víc. Tohle přece není normální. Učitelé by měli být na straně dětí a měli by mít praxi v odhalování zanedbání, ale tady jako by to naschvál přehlíželi. A to byli přesně důkazy, které potřeboval k prohlídce, kterou si naplánoval na další týden.

Ale opusťme Jamese s Harrym a přesuňme se k Severusovi s Elein do Bradavic. 

Severus si užíval svůj návrat do Bradavic. Byl natěšený jako malé dítě. Podobně na tom byla Elein, která celý svůj život poslouchala historky a teď se tam měla sama podívat a tvořit si své vlastní vzpomínky.

Otcové ji předtím několikrát ujistili, že jim je jedno v jaké koleji skončí, že na ni budou pyšní, ať už bude v kterékoliv. Ona sama doufala, že skončí v Havraspáru, protože milovala čtení a učení a ta kolej by měla mít obrovskou knihovnu určenou jen pro členy jejich koleje. Navíc by se vyhnula i kolejní rozepři Zmijozel vs. Nebelvír a nemusela by to poslouchat ani doma. Věděla totiž, že každý z otců si přeje, aby skončila v té koleji, kde byl on. A pokud by se tak stalo, neustále by musela poslouchat, jak je celá on.

Své otce milovala, ale nemusela, když přišly na přestřel koleje, jak se její otcové neustále popichovali o tom, která kolej je ta lepší.

Naštěstí to se opravdu nekonalo. Elein byla podle svého nejhlubšího přání zařazena do Havraspáru. Navíc nikdo pořádně netušil, kdo jsou její rodiče, protože nastoupila pod rodovým jménem táty Seva. Tedy jako Elein Prince. Prý to pro ni bude lepší, aby nikdo nevěděl, že je dcerou profesora a muže, který má být devět let mrtví.

To poslední Elein sice netušila, ale hned první noc ve společenské místnosti se dozvěděla příběh o chlapci, který přežil a jeho rodičích. Největší šok pro ni byl, když se dozvěděla, že se otec toho kluka jmenoval jako táta James.

Když zalapala po dechu z toho zjištění, všechny pohledy v místnosti se k ní otočili.

"Jsi v pořádku?" zeptala se jí starší spolužačka.

"Já, ... asi jo. Jen jsem netušila, že existuje někdo, kdo přežil kletbu smrti," dostala ze sebe. Nelhala, ale ani neřekla celou pravdu. Tuhle historku ji otcové nikdy nevyprávěli, ale překvapenější byla spíše z toho jména.

"Jak jsi to nemohla vědět? Tohle ví každé kouzelnické dítě v Anglii," zeptala se jí překvapeně dívka o tři ročníky víš.

"Já vyrostla v Americe. S otci jsme se do Anglie  vrátili teprve před dvěma týdny," odpověděla čímž šokovala většinu svých nových spolubydlících.

"A otcové ti to nevyprávěli?" zeptala se nechápavě dívka z jejího ročníku.

"Ne nikdy se o tom nezmínili. Navíc si myslím, že jsme se tam přestěhovali dřív, než se to událo a nikdy jsem u nás neviděla, že by si s někým dopisovali," zavrtěla hlavou.

Po tom prohlášení ji spolužáci zahrnuli dalšími informace. Jako je jeho věk, celé jméno i další skutky, které by snad měl vykonat. Elein to sice nasávala jako houba, ale už v hlavě spřádala plán, jak se zastaví u otce v kabinetu a dostane z něho další odpovědi. Protože podle toho by mohla mít mladšího bratra, kterého si vždy přála. A vůbec ji nevadilo, že by byl jen polovičním bratrem.

Štěstí ji přálo a hned druhý den měli mít dvojhodinovku lektvarů. Naštěstí to měla být její poslední hodina dne, takže určitě nikomu nebude divné, když se chvíli zdrží.

Před snídaní stihla napsat tátovi Jamesovi, kam ji zařadil moudrý klobouk, i když věděla, že ho určitě už informoval táta Sev. Ale  i tak se chtěla pochlubit sama. Navíc věděla, že tátu její dopis určitě potěší, když nemohou být spolu a uvidí se až na vánoční prázdniny.

Během dne se velmi skamarádila s ostatními studenty z Havraspáru a našla si kamarádku Jane, se kterou seděla na každé hodině.

Konečně nastala poslední hodina. Spolu s Jane se usadila v první lavici co nejblíže ke katedře. Hned co její táta vstoupil, poznala, že se něco děje a moc se jí to nelíbilo. Navíc táta nebyl takový jako doma, ale byl neuvěřitelně přísný. Jako by to snad  ani nebyl její otec.

Po skončení hodiny se Elein docela bála za otcem jít, ale nakonec si dodala odvahu a přešla k němu.

"Mohu s vámi mluvit, pane profesore?" zeptala se ho, zatímco si Severus rovnal nějaké papíry na stole.

"Co potřebujete, slečno Prince?" zeptal se jí chladným, skoro až nepřátelským tónem.

"Nešlo by to u vás v kabinetu?" pípla už dočista vyděšeně, tón jejího otce se jí vůbec nelíbil a začínala se ho bát.

"Samozřejmě, chvilku počkejte," řekl stejným tónem a dál se věnoval svým papírům, aniž by k ní zvedl hlavu.

Elein musela počkat pár minut, než odešli i poslední studenti a Severus si srovnal všechny papíry. Poté už ji konečně odvedl do jeho kabinetu. Avšak jeho držení těla, ani tón se nijak nezměnili.

"Tati, co děje?" zeptala se ho skoro plačtivě, když už byli v soukromí kabinetu.

"Do toho ti nic není," vyštěkl na ní. Potom si však uvědomil svůj tón a slabě se usmál.

"Promiň, Elein, jen je toho na mě moc. Od včerejška se musím starat o bandu rozmazlených spratků, kterým se stýská po rodičích a neustále si volají své domácí skřítky. Nejradši bych to vzdal a vrátil se domů," povzdechl si Severus.

"Tati, ty to zvládneš," usmála se na něj povzbudivě a šla ho obejmout. Přece jen ji to chybělo, a jejímu tátovi to určitě pomůže.

Severus ono obětí přijmul s nadšením.

"Ale dost o mých problémech. Něco jsi se mnou chtěla probrat ne?" odtáhl se Severus po chvíli.

"No víš, celý večer nám starší spolužáci vyprávěli příběh o chlapci, který přežil a já jsem se chtěla zeptat, co je na něm pravdy," dostala ze sebe Elein.

"Neměl bych ti to asi říkat, sám pořádně nevím, co je na něm pravdy, ale řeknu ti věci, které jsme ti měli říct už dávno," rozhodl se Severus. "Víš, že jsi moje a Jamesova. Ještě předtím než ses narodila, jsem s Jamesem musel skrývat náš vztah. Bylo to kvůli kolejní příslušnosti a poté kvůli statusu tvého druhého otce. Tak se stalo, že se pár měsíců před tvým narozením oženil s jednou naší spolužačkou. Bohužel to byl dohodnutý sňatek, který nešel zrušit. Taky to nebyla ani zrovna hodná holka, takže se semnou James musel scházet potají.

Dva, skoro tři roky potom, co ses narodila, se Jamesovi s tou druhou narodil syn. Byl předurčený, že porazí Voldemorta, o něm jsme ti říkali. Voldemort moc nezahálel a na tvé třetí narozeniny napadl jejich dům. Jediné štěstí, že ten den byl James s námi a slavili jsme tvé narozeniny.

James se kolem půlnoci vypravil zpět, ale našel jen polozbořený dům, neprohledával ho, takže netušil, jestli někdo přežil, ale vydal se hned zpět a za pár dní jsme se všichni přestěhovali na Floridu. To že Jamesův syn přežil jsme se dozvěděli nedávno, když jsme se vrátili. Byl to ten malí kluk, kterého šikanovala ta parta.

Takže ano máš bratra, ale nechtěli jsme ti o něm říkat, protože, jak už jsme říkal, nevěděli jsme jestli žije."

To Elein stačilo. Byla přímo nadšená, že má konečně sourozence, kterého si přála. A třeba by si ho mohli vzít k sobě a mohl by žít s nimi.