Dcera Jamese a Severuse

4. kapitola

Dva týdny po začátku školního roku se James konečně vydal do domu Dursleyovích zkontrolovat Harryho životní podmínky. Za tu dobu prošel všechny jejich sousedy, aby zjistil další informace a překvapila ho jejich reakce, že je prý první, který se o ně zajímá.

Minulý pracovníci je přehlíželi a dělali, jakoby tu snad Harry ani nebyl. To ho přivedlo k dokumentům jeho předchůdců. Všichni v nich psali, jak jsou Dursleyovi mírumilovná a chápavá rodina, která se snaží pomoct sirotkovi. Bohužel nikde nebylo napsáno, jak vypadá Harryho pokoj, nebo jeho zdravotní stav, který se taky musí posoudit.

Neuvěřitelně ho práce ostatních pracovníků rozčílila, že napsal až do Londýna vedoucímu a vyjádřil se k tomu. Odsuď mu přišlo dokonce přímé nakázání, ať se tam jde podívat, že tohle není normální.

A tak tam dnes James mířil. V ruce měl aktovku, ve které měl všechny potřebné dokumenty a v hlavě jasnou představu jak bude postupovat. Doufal hlavně, aby ho Petúnie nepoznala, ale snad se za ty roky změnil dostatečně a přestal nosit i brýle. Vlasy si nechal narůst, aby se alespoň částečně srovnali a nechal si je i prosvětlil několika melíry. Tak snad to bude stačit.

Zaklepal na dveře domu číslo 4 a čekal, než mu přijde někdo otevřít. Zatím přemýšlel, co ho čeká. Věděl, že pokud odhalí nepřiměřené podmínky, bude muset Harryho vzít. S touto možností už seznámil i Severuse, který s tím počítá a dokonce mu Sev vyprávěl, jak reagovala Elein, když ji řekl, že má bratra.

Ano  jeho rodina mu nic nedávala za vinu a Severus byl dokonce pro, aby ho vzal k nim, ať by přišel na jakékoliv podmínky. Rád by se totiž o Jamesova syna postaral. Za to ho James miloval.

Dveře mu po dvou minutách otevřel robustný muž.

"Co potřebujete?" zavrčel na něj, "nic nekupujeme."

"Nejdu vám nic prodat. Mé jméno je James Snape a jsem ze sociální péče a jdu prozkoumat životní podmínky vašeho synovce Harryho Pottera, kterého máte v péči," odpověděl mu James v klidu a  přitom mu ukázal svůj průkaz.

"Tady nemáte co dělat," vyprskl nepříčetně chlap, "náš synovec se má dobře a to vám musí stačit."

James při těch slovech postřehl nepatrné pramínky magie, která se k němu natahovala. Hned v ní poznal Brumbálovu. Tak takhle je  to. Vždy když přišli na kontrolu, je zastavila Brumbálova magie, ale teď mu to neprojde.

"Bohužel, musím vidět, jak vypadá Harryho pokoj, jaké jsou jeho podmínky a poté si s ním potřebuji promluvit, abych věděl, že je vše v pořádku," odpověděl James pevně, čímž toho muže překvapil. Ostatní pracovníci už byli vždy na odchodu a tenhle nic. Nezbývalo mu tedy, než ho pustit dovnitř.

James měl štěstí, že akorát celá rodina byla doma, takže mohl provést pohovor se všemi. Nejdřív však potřeboval projít dům a vidět Harryho pokoj. A tak udělal to nejjednodušší, co šlo. Poprosil Harryho, aby ho k němu dovedl.

Ten zaraženě vedl pro něj cizího pána k přístěnku, kde spal. James na to zůstal nevěřícně zírat.

"To je tvůj pokoj, Harry?" zeptal se překvapeně.

Harry se nezmohl na víc než na přikývnutí. James ho nechal být. Otevřel dveře, aby viděl, jak jeho syn žije. Byl to neuvěřitelně stísněný prostor, kde byla jen stará matrace s dětskou dečkou, kterou si James pamatoval, že ji kupoval, když se Harry narodil.

"To snad nemyslíte vážně?" zavrčel a otočil se na celou rodinu Dursleyovích. "V takových podmínkách žije devítileté dítě?"

"A kam jsme ho měli dát? Když my jsme o něj rozhodně nestáli," ozval se pan Dursley.

"Tak já vás ho zbavím, ale musím vám z péče odebrat i vašeho syna Dudleyho, protože ani pro něj toto není ideální místo k životu, když se mohl podílet na týrání jeho bratrance," řekl James rozhodně a otočil se na oba kluky a poprosil je, aby si zabalili věci. Dnes budou u nich. Během toho dá vědět do sirotčince a celé to dá rovnou k soudu, s tím, že požádá o Harryho, což by neměl být žádný problém, když je jeho otec.

"Na to nemáte žádné právo. Nemůžete nám sebrat Dudleyho," rozkřičela se Petúnie.

"Já na to právo mám a do pár dní očekávejte předvolání k soudu, kde se rozhodne, co s vámi bude. Za týrání dítěte se totiž uděluje až deset  let ve vězení," prohlásil James. Počkal, až se objevili oba chlapci a společně s nimi odešel.

Mezitím v Bradavicích

Elein se sžila s každodenním chodem školy a dělala radost svému otci, za kterým vždy po vyučování šla, aby si u něj mohla udělat úlohy a vyprávěla mu zážitky z hodin.

Severus ji vždy naslouchal a opravoval u toho úkoly nebo písemky. Byla to idylka.

Tenhle den byl však Severus nervózní, protože věděl, že jde James za Harrym domů ho zkontrolovat. Bál se toho co tam zjistí a každou chvíli proto očekával sovu s informacemi. Takhle ho našla i Elein, když po své poslední hodině přišla jako každý den.

"Tati, děje se něco? Jsi nějaký napjatý," konstatovala hned u dveří.

"Ale, dnes tvůj druhý otec šel zkontrolovat tvého bratra a já netrpělivě čekám, jak to dopadlo," odpověděl ji.

"Proč jsi nervózní? Určitě je Harry v pořádku a všechno dobře dopadne," usmála se na něj a přišla blíž k němu aby ho mohla pro uklidnění obejmout.

A to už konečně na okno zaklepala tolik očekávaná sova. Severus k ní rychle přikročil, otevřel okno a převzal si dopis. Pustil se do čtený a každým řádkem bledl víc a víc.

"To ti mudlové nemohli myslet vážně," zanadával, když dočetl. Vydal se rychle ke krbu, aby si vyžádal od ředitele povolení k odchodu pro sebe i svou dceru. Museli jít rychle domu. Protože tohle není normální a Harry potřebuje vidět, jak vypadá spokojená rodina.

"Brumbále, potřeboval bych do neděle odejít a potřebuju k tomu i svoji dceru. Doma nastaly nějaké problémy," řekl  hned, jak se v krbu objevila Brumbálova hlava.

"Samozřejmě, Severusi, omluvím tvoji dceru u Filiuse, hlavně ať je všechno v pořádku," usmál se Brumbál a zmizel.

Severus hodil znovu do krbu letax a přistoupil k Elein, která nic nechápala. Poté se už vydali domů.