Dcera Jamese a Severuse

5. kapitola

Po chvíli se Elein se Severusem objevili v jejich obývacím pokoji a uviděli Jamese s Harrym a dalším pro ně naprosto neznámým chlapcem, který svým vzhledem připomínal spíš medvídka, než devítiletého kluka.

„Jamesi,co se děje?" zeptal se Jamese nechápavě Severus a měřil si oba chlapce pohledem.

Harry byl ticho, ale ten druhý popotahoval.

„Jak víš, byl jsem na návštěvě u Dursleyových a zjistil jsem pár věcí," usmál se na něj smutně James.

„Řekni mi všechno, ale bez děcek," rozhodl Severus a podíval se na Elein, která pochopila a vydala se do svého pokojíku v patře.

„Jdete vy dva?" otočila se u dveří na kluky. Harry se pomalu rozešel za ní, ale ten druhý se neměl k pohybu.

„Běž s nimi, Dudley," promluvil na kluka vlídně James.

„Ale já chci domů," popotáhl znovu ten kluk.

„To budeme řešit potom, teď běž za nimi. Potom si promluvíme, proč jsi tady, jo?" usmál se na něj James.

Dudley pouze přikývl a vydal se za Elein a Harrym, kteří se mezitím dostali ke schodům.

„Tak mluv," pobídl Severus Jamese, když slyšeli, jak se za dětmi zabouchly dveře v pokoji.

James kolem nich vykouzlil ještě diskrétní kouzlo, aby měli jistotu,že nebudou poslouchat. Potom si sedl na gauč a složil hlavu do dlaní.

„Co se děje?" zeptal se ho vlídně Severus a přisednul si k němu.

„Kdybych se tenkrát zajímal, nemuselo by to tak dopadnout," zamručel James do rukou.

„Co se tam stalo?" zeptal se ho Severus a vtáhl si ho do objetí. 

A tak mu James všechno pověděl o Harryho podmínkách k životu a jak tam cítil Brumbálovu magii.

„To není tvoje chyba, zlato," hladil Jamese po zádech Severus,zatímco James brečel.

„Aleje. Kdybych tenkrát aspoň prošel dům a neřekl si, že jsem konečně volný, mohl Harry vyrůstat s námi," vzlykl James.

„Jenže minulost nezměníš, ale můžeš změnit přítomnost. Budeme Harryho vychovávat teď a zajistíme mu stokrát lepší život,"chlácholil ho Sev.

„Já vím," přikývl James a utřel si slzy.

„Tak,ale co budeme dělat s tím Dursleyovic chlapcem?" nadnesl Sev otázku.

„Nejlepší by bylo, kdybychom se ho ujmuli taky, jenže, bojím se, aby nějak neublížil Harrymu, nebo nedej Merlin Elein," prohlásil James.

„Neboj,Elein se o sebe umí postarat a pak je to dobrý nápad, alespoň bystu nebyl sám, až by i Harry odešel do Bradavic," usmál seSeverus.

„Jen,jestli nám to dovolí," zapochyboval James.

„Určitě dovolí. Harry je tvůj syn a Dudley tvůj synovec díky Lilian,"poplácal ho po rameni Sev. „A teď se dej do kupy, abychom si mohli promluvit s dětmi. Tady bude hodně záležet na nich. Už jsi Harrymu řekl, že jsi jeho táta?"

„Ne,ještě ne," zavrtěl James hlavou.

„Tak to hned napravíme," usmál se Sev, zrušil diskrétní kouzlo a zavolal do patra, aby všichni tři přišli.

Když dorazili, přivítal se James konečně s Elein.

„Děje se něco?" zeptala se ostýchavě. Bylo ji divné, co tady dělají ti dva kluci a proč tak najednou musela opustit školu.

„Ano i ne," usmál se na ni táta Sev.

„Jen s vámi musíme něco probrat," dodal James.

„Elein,táta říkal, že už víš tajemství naši rodiny," začal James, když si všechny tři děti posedali na gauč.

„Jestli myslíš to, že mám bráchu, tak jo," přikývla nadšeně.

„Přesně to myslím," přikývl James.

„A co to má co dělat s námi?" ozval se Dudley.

„O to jde. Vy dva, pokud se nenajde příbuzný, budete muset do dětského domova," prohlásil James.

„Já můžu k tetě Marge, ale co zrůda to nevím, jeho rodiče jsoumrtví," prohlásil sebevědomě Dudley.

„Takhle o něm mluvit nebudeš," zavrčela Elein dřív než James nebo Severus stihli nějak zareagovat.

"A co mi uděláš? Jsi jen holka," posmíval se jí.

„Já ti dám," zavrčela a vytáhla z rukávu hůlku a namířila ji naněj.

„Elein, okamžitě ji schovej a ty se budeš chovat slušně, protože jsme ještě nedomluvili," vmísil se mezi ně Severus.

„Ale pane, Dudley má pravdu, já nikoho jiného nemám," ozval se potichu Harry.

"To není pravda, Harry," přiklekl si k němu James. „Máš mě. Jsem tvůj táta, Harry."

Omlouvám se za dlouhou prodlevu.