Bojuji statečně,
leč chybí mi dech...
Ztrácím se bezděčně,
mráz po zádech.
Slyším své srdce bít
jako ozvěnu v temném dole,
jak vědět čím přežít
a nezbláznit se z toho cele
Vím, že Bůh dává všemu smysl,
je jediný, kdo nastolí mír
Můj mozek se ale teď zvencl,
v mé hlavě je myšlenkový vír.
Myšlenek, že jich je hlava totál plná
a přece jedinou nedokážu zastavit a probrat.
Každá však zajímavá jako v noci srna
z toho by se mohl jeden zoufalstvím po*rat!
Tak se tě zoufalý ptám,
a doufám, že toho nebudu litovat
Jak se odmilovat mám
a přitom s Tebou vztah budovat
Jak být 'Pure', přitom zůstat 'True'?
Jak umět sdělit 'I love You'?
Jsem v sobě ztracenej jako uhlík v oceli,
kamarádko moje, Příteli❤️
