Jedu vlakem a tma za okny hřeje mne
Světla kužel z nebe svědčí o lásce bezedné
o té Boží, co mě všude provází - jak dojemné!
Vracím se zpět vzpomínkou rychlosti světelné
Tam, kde rád jsem žil,
ač dosti krátce,
na všechno, co jsem tam prožil
vzpomínám sladce.
Bože děkuji, jsi nádherný Táta,
choval jsem se jak dítě, tys držel mou ruku,
ukázals mi nové dveře, či přímo vrata,
řekls 'Vejdi do těch nových věcí kluku!'
Jeho a ji, oba zamknu ve svém srdci a nepustím pryč, zatáčka!
Jsou jak velký granát, co nadělá paseku, když se vyndá závlačka.
Cítím za ně velkou hlubokou vděčnost!
Než se opět shledáme, doufám, že neuplyne věčnost...
Ustýskaně, smutně, unaveně a v silné depresi...
pocity, jež spolu sdílíme na dálku.
'Jinak se ale cítím moc fajn' píšem si,
...chci poslat objetí, dejte mi obálku!!
Monology po ránu, abych zahnal chmury,
myšlenky některé jsou jak noční můry,
cítím tlak, stesk, vděk, vzápětí mrazení,
'Bože, dík, že Ti na ní záleží od narození!
Vím, že ji budeš chránit a dávat jí moudrost,
Jsi skvělý táta a maš z ní radost.
Radost ze všech věcí, které kdy dělala pro Krále,
chvály, mentoring, evangelizace... prosím, buduj ji i nadále...'
Jsme strašně střelení a to se mi neskutečně líbí
Život jste mi dobře nabourali
Únor už čeká, vlak k vám už na odjezd kvílí
Kamarádko moje, Příteli❤️
