|tato báseň je celá věnovaná Maggie...|
Ze soumraku den se stává,
mě slané oči pálí,
hned z rána mi Bůh radost dává,
mrtví havrani kolem se válí!
Je čas radosti a je čas pláče...
hodinu plakal jsem, což bylo nutné,
ráno mé srdce zas radostí skáče,
co se děje kolem Tě, už není tak smutné.
Musel jsem přijmout fakt, že máš svůj život,
že musím respekt mít ke vztahům Tvým,
že nejsi JEN MOJE a nejsi jen robot,
že Tě už unavuje, že žárlivostí nejím...
Průběh od začátku zdál se mi 'quite fast'
však vztah, co vznikl mezi námi,
pro dítě ve mně byl moc krutá past...
že jsem takový, o tom neměl jsem zdání.🤦♂️😂
Po progresu jsem dychtil, však pozbyl jsem význam...
ten větší obraz jsem neviděl, důvodů mám seznam,
byl jsem slepý a hloupý, k tomu se rád přiznám,
(nikoliv naschvál - to je však mimo záznam)
Kluk, kterého strkal jsem pomalu do hrobu
že ho sejmu, jakmile se o něco pokusí,
je člověk, který jen chtěl poznat Maggiinu osobu...
Ten pocit už nežije, je roztrhán na kusy!
Pozornost, úsměvy, doteky... vše jen pro sebe,
chováš se jak rozmazlené dítě co má klíště,
prď na to, hledej Boha a pohleď do nebe,
Co bylo, bylo. Teď zaměř se na PŘÍŠTĚ.
Maggie, Ty tu budeš - ale nechci Tě naštvat,
Když se neseberu, mohl bych Tě proti sobě poštvat...
Fandíš mi, chceš být mou úžasnou sestrou!
A chceš taky udržet svou partu pestrou...
Jezírko je jedno jen,
držet spolu musíme a věřím, že chcem,
ač bude noc nebo den,
zvednout toho, kdo padá dolů na zem...
Když už o tom tak květnatě mluvím,
o pomoc Petrovi Jezírko se podělí
Chci zjistit co s ním je, protože to nevím,
Kamarádko moje, Příteli❤️
