I will touch you

1.Kapitola

„Hyung!" zařval jsem, když jsem přišel do bytu Jina a hned svou osobu směřoval k obýváku, kde jsem očekával, že bude. „Jsi tu brzy." zamumlal a poklepal na místo vedle sebe na gauči. „Odpadla nám poslední hodina." zamumlal jsem a Jin mi procuchal vlasy. Trochu jsem se zarazil, ale snažil se na sobě nic nedat znát.

Když jsem však uviděl Jinův výraz, věděl jsem, že on si toho všiml. Co jiného, jsem mohl čekat od svého bratra. „Kooku, měl bys mi říct, co se děje. Tae potom co byl u tebe dostal hroznej záchvat breku. A něco málo Joonovi řekl, ale ty mi neřekneš nic." stěžoval si a jediné, co se odráželo v jeho očích, byla starost.

Přisedl jsem si k Jinovi blíž a obmotal ruce kolem jeho pasu a hlavu si zavrtal do Jinovi hrudi. „Nic to není. Jsem v pohodě a Tae už určitě taky." zalhal jsem a snažil se odbourat ten pocit, že je mi to nepříjemné, ten pocit, že ho chci přestat objímat.

„Víš, že poznám, že je to objetí jako dřív. Cítím jak si napnutý a jak je ti to nepříjemné Kookie." zašeptal a odtáhl mě od něj. „Nedělej to, pokud to tak necítíš." usmál se na mě a já si skousl rty. „Chci tě objímat. Miluju tvoje objetí, jen... Jen mám zase zpátky ty pocity. Nevím, co se to děje." zamumlal jsem omluvně a Jin mi opatrně přejížděl rukou po zádech.

„Miluju tě. Miluju tě, víc než cokoliv Kookie. A chci ti pomoct. To, že to Tae dokázal, mi jen ukazuje, jak málo jsem se snažil. Dovol mi ti pomoct." zaškemral a já ho chtě nechtě znovu objal.

Zhluboka jsem se nadechl a pak vydechl. Prostě jsem se snažil zbavit toho pocitu a vzpomínal na Taeho slova. Ten dotyk nebolí, je mi to jen proti srsti, ale zase to není něco, co bych nezvládl. Jin, je šťastný když ho objímám a já se cítím v bezpečí, když jsem u něj. Skousl jsem si ret a uvolnil se. Byl to přeci jen Jin a já věděl, že on je ta nejlepší osoba.

„Jsi v pohodě?" zašeptal Jin a já se vzlykem přikývl a víc se k němu přitulil. Jin kolem mě obmotal ruce a víc si mě držel u těla. Bylo to tak bezpečné, tak hřejivé a tišící. „Co se děje Kookie? Proč natahuješ?" zeptal se překvapeně a já si povzdechl.

Jin trpělivě čekal na mou odpověď, ale já se stále k ničemu neměl. Co jsem mu asi říct? Tae se políbil s Jiminem a jsem sobecký parchant, který ho chce jen pro sebe, tak jsem se s ním rozešel? A jestli Tae něco Joonovi řekl, tak rozhodně ne, že jsme spolu chodili. On byl ten, který nechtěl, abychom to někomu řekli...

Možná, že už jsem našel ten důvod... Když jsme se teď rozešli, není okolo toho takové haló. Tae měl asi nakonec pravdu, plus pojistku k tomu.

Když jsem pořád nic neříkal, Jin si povzdychl a dal mi lehký polibek do vlasů. „Co se stalo s Taem?" zeptal se a já kňourl. „Jen jsme se pohádali a já se ho bojím mít blízko u těla." zašeptal jsem a on mě více zmáčkl v objetí.

„Kookie, zrovna Tae je osoba, které můžeš věřit. Je to pako, ale má velké srdce." usmál se a já se od něj odtáhl. „Hyung. To, že ty a Joon jste nejlepší přátelé. Neznamená, že i já a Tae budeme. Mám ho rád, ale nechci mu být blízko, mám strach." to poslední jsem zašeptal a až posléze mi došlo, jak moc jsem nahrál k odhalení, že jsme spolu chodili.

„Proč máš strach Kookie?" zeptal se zmateně a já se mu upřímně podíval do očí. „Hyung, víš, že si nikoho nepouštím k tělu a s Taem jsem začal mít až moc dobrý vztah. Bojím se, že by mi ublížil." bojím se, že by mi ublížil ještě víc než do teď. Co kdybychom spolu měli sex a on mě pak nechal. Přeci jen jsem se bál dotyků, byla to výzva a lidi mají výzvy rádi.

Panebože, proč přemýšlím nad sexem s ním? Kdo by vlastně z nás byl ten, který si nechá něco strčit do zadku? Bože Jungkooku! Nemysli na kraviny! Okřikl jsem se a nechal toto téma naprosto mimo mysl.

Cítil jsem, jak se mě Jinovi ruce snaží utišit. „Bude to všechno dobré, bráško. Chci, abys věřil i někomu jinému než jen mně. A ty a Tae jste spolu vypadali šťastně." zamumlal mi do ucha a já se znovu stočil do jeho uklidňujícího objetí.

***

„Yay! Jeon Jungkooku!" vykřikla Minjea a já se usmál, zatímco jsem se opřel o zábradlí na školní střeše. „Neječ holka." mlaskl jsem a on si sedla vedle mě.

No popravdě jsem nikdy nečekal, že bychom spolu mohli vycházet. Když jsem ji před pár měsíci odmítl a ona nechala jednoho z jejich obdivovatelů, aby mě zmlátil a do toho i Taeho, myslel jsem, že ji uškrtím. Hlavně, protože nechala, aby se něco stalo Taemu.

Ale než jsme s Taem a bratry odjeli, tak za mnou přišla a omlouvala se mi. Jak měla toho kluka zastavit nebo jen něco říct, ale byla překvapená tím, co se děje. A dokonce přiznala, že chtěla, aby mi jednu natáhl, co jsem po ni tak hrubě zařval. Tomu jsem se zase tak nedivil. Ale neměla to nechat dojít k tomu, aby zmlátil Taeho a to ona věděla taky.

Potom co jsem se po prázdninách vrátil zpět do školy, jsme spolu opravdu dobře vycházeli. Jistě to byla jedna z nejbližších lidí na celé škole, co jsem tu měl.

„Nebuď nabručenej." řekla a vytáhla si z batohu bagetu, do které se s chutí zakousla. No, nějakým záhadným způsobem jsme spolu začali trávit obědové pauzy a k tomu samy na střeše.

„Nejsem, princezno." když jsem z úst vyslovil její přezdívku, naštvaně se na mě podívala a jeden ze sešitů po mně hodila. „Neříkej mi tak. Nesnáším to." její pohled byl přímo vražedný a můj úsměv se ještě rozšířil. „Jsi školní princezna. Určitě víc jak polovina školy tě chce pozvat na rande. Bůh ví, na jakou tvou fotkou se uspokojují." zasmál jsem se a ona se zatvářila znechuceně a dělala, jako že se jí chce zvracet.

„Je smutné, že jediný kluk, o kterého jsem stála, na mě ječel, ať se ho nedotýkám." znovu mi to vyčetla a já se podíval do nebe. „Promiň, jen mám rád někoho jiného." zašeptal jsem. Možná jsem mohl Minjea dát šanci, když vím, že je opravdu milá a ne ta namyšlená fiflena jak jsem si myslel. Ale byl tu problém...

Taehyung...

I když jsem se s ním rozešel, stále jsem ho miloval a v tuhle chvíli jsem nechtěl nikoho jiného a vlastně ani jeho ne. Tedy snažil jsem si to alespoň namluvit, i když ne moc úspěšně.

„Už je to lepší s těmi dotyky?" zeptala se a já si povzdychl. „Zvládám objímat svého bratra a pro teď mi to stačí. Zatím se nepotřebuju nikoho jiného dotknout nebo obejmout a pak se prostě pokusím překonat." tentokrát jsem pohled věnoval jí a ona se usmála.

„Doufám, že to dokážeš, ale do té doby tu budu jako tvoje podporující kamarádka." usmála se upřímně a já ji byl vděčný, jako nikomu za poslední dobu.

Ona byla teď jediná osoba, která tu pro mě byla, kromě Jina a rodičů. Protože Taemu jsem se bál věřit. I když mi Jin říkal, jak moc úžasný je, ale to už jsem přeci dávno věděl.

xxxxxx

Tak je tu tedy první kapitola. Co říkáte na Kookieho pocity? A jak se vše dál vyvine? Budou kluci spolu nebo už se nikdy nic nevrátí? A opravdu měl Tae Kooka rád?

Jinak děkuji za podporu :3 A doufám, že se i líbilo :D