I will touch you

4.Kapitola

Nervózně jsem si skousl spodní ret a ruku pomalu zvedl ke zvonku. Zavadil jsem o onen čudlík a stále uvažoval, jestli jsem sem měl jít. Přeci to nakonec byl jen Jimin, osoba, která líbala Taeho. Osoba, o které Tae mluvil nejvíce.

Očividně už ale bylo pozdě na rozmýšlení se, jelikož dveře se otevřely a v nich stál překvapený Jimin. „Kookie?“ řekl, o něco víš posazeným tónem než má normálně a já se slabě usmál. „Ahoj. Jen jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči, že se ti daří lépe. Můžu dál?“ zeptal jsem se a Jimin hned začal přikyvovat hlavou a pustil mě dovnitř.

„Chceš něco k pití?“ zeptal se a já zavrtěl hlavou. „To je dobré.“ usmál jsem se a Jimin mě vedl do jeho pokoje, kde jsme se posadili na postel. „Nečekal bych, že tě tu uvidím.“ zašeptal a já přikývl. „Byl jsem tu párkrát s Taem a slyšel od bráchy, že se zlepšuješ a že se i vracíš znovu do školy. Tak jsem se chtěl přesvědčit, že je ti opravdu lépe.“ řekl jsem upřímně a Jiminovi se zaleskla očka.

„Tae měl pravdu, jsi někdy až moc hodný Kookie.“ řekl šťastně a já nadzvedl obočí. „Jen jsem se zastavil. Neudělal jsem nic zázračného.“ zamumlal jsem a on zavrtěl hlavou. „Ale nemusíš se o mě vůbec zajímat a přesto se staráš. Je moc milé, že ses zastavil a moc mě to potěšilo.“ řekl opravdu šťastným tónem a já se usmál. Nedivím se, že ho Tae tak zbožňuje, Jimin je prostě zlatíčko.

„Tae mi říkal, že jste se rozešli. Ten polibek-“ Jimin začal řešit onu věc a já si povzdychl a přerušil ho. „Jimine neřeš to. Jsem tu kvůli tobě a ne kvůli rozpadlému vztahu. Opravdu mě jen zajímá, jak na tom jsi.“ zamumlal jsem a upřímně se na něj podíval.

Jimin mě chytl za ruku a já sebou lehce cukl, což zapříčinilo, že se na mě překvapeně podíval. „Myslel jsem, že ti Tae pomohl. Že už to zvládáš.“ řekl lehce vyděšeně a já se stáhl dál od něho. „Já vím… jen nevím, co se to posledních pár dnů děje.“ zalhal jsem a podle Jiminova nesouhlasného pohledu jsem věděl, že mi to bylo stejně k ničemu.

„Měl bys to říct Taemu. Pomůže ti.“ řekl přesvědčeně a já zavrtěl hlavou. „Opravdu to nechci probírat Mine. Chci si povídat s tebou a chci vědět, jestli jsi na tom opravdu už lépe než předtím.“ řekl jsem s malým úsměvem a on se začervenal. „Ano. Všechno je lepší.“ zamumlal a pak nadhodil nějaké téma, o kterém jsme se nějakou dobu bavili.

Bylo to klidné a přátelské, ale samozřejmě to Jimin musel pokašlat a znovu začít s Taehyungem.

„Ten polibek byla moje vina. Prosím, dej Taemu šanci, jsi pro něj někdo dokonalý a opravdu tě miluje.“ řekl smutně Jimin a já si skousl rty. „Nebylo to celé jen tím polibkem. Prostě to takhle bude pro nás oba lepší.“ zkusil jsem zalhat jak sobě tak i jemu, ale ani jeden z nás tomuhle nevěřil.

„Vím, že ten polibek je hlavní důvod a opravdu za to celé můžu já. Tae to nechtěl, jen já v tu dobu někoho potřeboval a nepřemýšlel nad následky. Je mi to líto, ale prosím… Neobviňuj z toho Taeho.“ řekl Jimin zničeně a já si povzdychl. „Tae mi říkal, že tě odstrčil. Já to vím Jimine. Jen si prostě tím vším teď nejsem jistý.“ zašeptal jsem a Jimin se na mě zvláštně podíval.

„Řekl ti to? A řekl ti, že mi potom vrazil facku? Jsem jeho nejlepší kamarád a stejně mi vrazil, jen protože věděl, že kdybys to viděl, tak by tě to zranilo. Což se taky stalo.“ Jimin se mě snažil přesvědčit snad vším, co měl, ale já nechtěl ustoupit. Bál jsem se ustoupit. Ale stále něco to ve mně zanechalo. Tae mu prakticky kvůli mně vrazil.

„Proč mi to neřekl?“ divil jsem se a jeden z Jiminových koutků úst se nadzdvihl. „Divíš se? Co je lepší? Mít přítele, který někoho políbil nebo kdo mlátí lidi. Měl strach, že by ses ho bál. Ale já vím, že ty víš kdo je on.“ Jimin opravdu věřil v nás dva. Bylo to nějakým záhadným způsobem sladké.

„Díky Jimine, za všechno.“ zamumlal jsem a Jiminova tvář neztrácela jeho přátelský úsměv. „To já jsem, kdo by měl děkovat. Rozešel ses s ním kvůli mojí chybě a stále jsi tu a staráš se. Tae je šťastlivec a ty taky Kooku. Sice neznám Taeho tak dlouho jak ty. Ale byl jsem mu jednu dobu blíž než ostatní a vím, jak moc laskavá osoba on je. Zasloužíte si jeden druhého. Musíš mu dát šanci, on tě opravdu miluje.“ Jimin přede mnou div neklečel a byl naprosto unešený svými city.

„Ať se děje cokoliv, nedávej si za vinu náš rozchod. Bylo to moje rozhodnutí. Ale děkuju Jimine, je hezké slyšet od tebe, že mě Tae měl nebo má rád.“ řekl jsem než jsem se s ním rozloučil a naposledy se opravdu ujistil, že je mu lépe.

Jedno bylo jisté, i kdyby to jen hrál, opravdu vypadal lépe a já doufal, že mu bude jen a jen líp. Možná jsem žárlil na jejich vztah s Taem... Možná jsem se s Taem rozešel kvůli němu, ale na něj jsem naštvaný být nemohl. Na to byl až moc roztomilý a moc milý.

***

„Umma! To nejde! Nemůžeme je takhle otravovat.“ začal jsem hlasitě protestovat, zatímco se na mě máma usmála, jako kdybych snad mluvil do zdi. „Jen jim nesmíš přidělávat starosti. Opravdu tě tu nenecháme na skoro dva týdny samotného Jungkooku a Jin toho má opravdu moc.“ máma si stála za svým, zatímco mě vezla k Taemu.

Přesněji k jeho rodičům. Ano… Máma si usmyslela, že mě doveze k rodičům Taeho aby mě hlídali. Prostě lepší a lepší.

Já a Tae jsme se za poslední dva týdny skoro vůbec nevídali, i přes to, že spolu máme nějaké hodiny. Bylo to mezi námi prostě divné a to díky mně. Pořád jsem se bál s ním nějako komunikovat.

Auto zastavilo a já více sevřel ruce v pěst. Tohle bude teprve “zábava“. Vystoupili jsme a za chvíli už před námi stála v otevřených dveřích Taeho máma a já ji pozdravil s trochu tišším ahoj, než jsem byl zvyklý.

„Samozřejmě, že tu Jungkookie může zůstat. S tím nemám nejmenší problém.“ usmála se na mě přátelsky Taeho mamka a já si skousl rty. „Nebo pokud by ti to moc vadilo. Mohl by Tae bydlet u nás a ty je jen zkontrolovat jednou za den. Upřímně tvůj syn se opravdu dokáže o sebe postarat.“ pronesla najednou z ničeho nic moje matka a mně málem spadla brada.

Cože to? Že Tae je víc důvěryhodný než já? Možná jsem mladší, ale on je víc dětinský! Řval jsem v duchu a Taeho mamka se zasmála.

„Myslím, že by to Jungkook zvládl sám skvěle, ale pokud budeš klidnější, myslím, že to není špatný nápad. Namjoon říkal, že se kluci za prázdniny stejně sblížili, a kdyby se něco stalo bydlíme pár ulic vedle. Nebo Joon je může zkontrolovat.“ přitakala k tomu nakonec Taeho máma a pak ho zavolala dolů.

Tae na mě překvapeně zíral a když byl se vším obeznámený, jen lehce přikývl a šel si zabalit. Opravdu mě a Taeho nechají bydlet skoro dva týdny samotné?

A opravdu se to dělo. Rodiče měli už v šest odjet a Tae si právě vybaloval v pokoji pro hosty své věci. Lehce jsem zaklepal a vešel dovnitř. „Rodiče pojedou, tak jestli jim chceš říct ahoj.“ usmál jsem se a Tae přikývl. Nechal vybalování a šel se rozloučit s našima.

Sedl jsem si k němu na postel a čekal až se Tae vrátí.

„Prej máme na sebe dávat pozor.“ zašeptal Tae, když přišel do místnosti a já přikývl.

„Hej Jungkookie.“ řekl Tae a pomalu mi položil ruku na rameno. Nedokázal jsem to zadržet a oklepal se. „Kookie? Ty? Zase?“ zeptal se udiveně a já se od něj odtáhl dále. „Ehm... Trochu s tím mám zase problémy.“ zašeptal jsem omluvně a Tae vyvalil oči a soucitně se na mě podíval.

„Můžu ti zase pomoct.“ řekl po chvíli a já zavrtěl hlavou. „Kooku! Přeci nenecháš, aby tě strach pohltil.“ řekl v protest a já znovu zavrtěl hlavou. „Ne, jen nechci pomoct od tebe. Zvládnu to i sám, hyung.“ řekl jsem, než jsem se na něj smutně podíval a zvedl se z postele.

„Vždycky tu jsem pro tebe.“ řekl lehce ublíženě a já se vydal ke dveřím. „To je proč tě stále miluju hyung.“ zašeptal jsem než jsem za sebou zabouchl dveře a nesnášel se za svou slabost, když jsem s ním.

xxxxxx

Hello! Bummie je zpět 😛 sice o den později než měla, ale přece xD

Co říkáte na to, co je mezi Taem a Kookem?

A jak Jimin ještě vše ovlivní?