I will touch you

8.Kapitola

„Kookie pojď na rande.“ zamumlal Tae nakonec do mobilu a já se celý napjal. „Co?“ vydechl jsem a slyšel jsem, jak se on na druhé straně zasmál. „Ty, já, rande, zítra. Vyzvednu tě kolem druhé, zlato.“ řekl a já cítil, jak se mi teplo převaluje po tvářích. „Neříkej mi tak.“ zamumlal jsem a Tae se zasmál. „Vím, že se ti to líbí. Vždy zrudneš.“ dál se smál a já vydal nějaký zvuk v protest.

„Běž spát Kookie. Zítra tě vyzvednu a někam si spolu zajdeme.“ jeho hlas už byl tišší a já se podíval na hodiny. Byla už skoro půl noc a já se bál rekce rodičů až uvidí účet za telefon. „Hyung, běž hezky spát. Zníš unaveně, zítra se tedy uvidíme.“ řekl jsem mile a slyšel, jak si unaveně povzdychl.

„Sladké sny Kookie, miluju tě.“ zašeptal a já mu jeho miluju tě, oplatil, než jsem ukončil hovor a nechal ho jít spát. Byl jsem rád, že je se mnou šťastný.

***

„Hyung!“ vyjekl jsem a skočil na něj. Najednou jsem prostě dokázal potlačit ten pocit úzkosti nebo nechuti, když jsem byl s ním nebo tam dokonce vůbec nebyl.

„Neviděli jsme se od pátku Kookie.“ zasmál se a já ho víc stiskl. „A je neděle... Pořád se mi divíš?“ zeptal jsem se dotčeně a on se jen dál smál. „Opravdu si mi chyběl Tae.“ zamumlal jsem a pomalu z něho slezl.

„Tak si teď pořádně užijeme čas spolu.“ usmál se a já přikývl. „Řekl jsem tátovi, že dnes budu spát u tebe.“ řekl jsem lehce stydlivě a Tae mě obdaroval jedním z jeho dokonalých úsměvů. „To moc rád slyším.“ vzal mě za ruku a začal mě táhnout do města.

Zmrzlina, park, kino a večeře. To bylo vše, co jsem za jeden den stihl s Taem. Bylo to naprosto dokonalé a Tae byl v posledních dnech ke mně opravdu pozorný. Opravdu nechtěl, aby se něco posralo, ale to ani já. Možná to byl hlavní důvod, proč jsem nechtěl teď zrovna jít k němu. Nechtěl jsem, aby se to pokašlalo.

Tae mě znovu chytl za ruku, ale já ho zarazil. Přišel jsem k němu a objal ho. „Děkuju Tae, bylo to dnes s tebou pěkné. Jsem rád, že můžeme být spolu.“ zamumlal jsem a Tae mi pročachral vlasy. „V pořádku? Nemáš problém s mými dotyky nebo něco podobného?“ zeptal se starostlivě a já zavrtěl hlavou.

„Ani ne, jen občas se mi něco zapříčí, ale to snad časem zmizí. Musím si zvyknout, to víš.“ řekl jsem upřímně a Tae přikývl. „Kdyby se cokoliv dělo, musíš mi to říct Kookie, ano?“ řekl vážně a já si skousl ret. „Nebudeš naštvaný, když řeknu, že bych dnes radši spal doma?“ zeptal jsem se vystrašeně a sledoval, jak to Taeho znepokojilo.

„Samozřejmě, že nebudu, jen? Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se a já zavrtěl hlavou a znovu se zachumlal do jeho objetí. „Ne, právě naopak. Vše se zdá být dobré a já se bojím, že se něco zvrtne. Tak jen pro jistotu...“ zamumlal jsem a ucítil na tváři Taeho rty, než se jeho dech přiblížil k mým rtům, ale nakonec se stejně odtáhl.

„Proč to děláš? Vypadá to, že mě políbíš a pak se odtáhneš.“ zamumlal jsem nespokojeně a Tae si skousl ret. „Někdy si nejsem jistý, jestli by ti to nevadilo a v tuhle chvíli se spíš bojím, že by nás viděl někdo ze školy nebo z rodiny.“ povzdechl si a já se nosem přitulil k jeho krku.

„Půjdu domů. Uvidíme se zítra ve škole.“ chtěl jsem se rozloučit, ale Tae mě nenechal. „Dovedu tě domů a ráno tě vyzvednu a vezmu do školy.“ řekl vážně a já se usmál. „Moc milé, ale stačí se sejít před školou. Nejsem malé dítě Tae.“ usmál jsem se a on mi znovu prohrábl vlasy. „Vím, že nejsi.“ řekl, než mě vzal za ruku a doprovodil mě k nám.

„Takže zítra před školou. Nenechám tě, chodit samotného po škole.“ zavrčel jsem a Tae se zasmál. „Dokonalý ochranář.“ řekl pobaveně a dal mi rychlou pusu na rty. „Zítra zlato.“ řekl vesele a já cítil horkost v tvářích. Nesnáším, když mi to říká, až moc prudce reaguju.

Rozloučil jsem se s Taem a vběhl do domu. Jakmile jsem vešel, do nosu mě praštila neznámá voňavka, která voněla draze a nechutně. A když jsem si všiml cizích bot a nějaké divné kabelky, věděl jsem, že se děje něco divného.

Aby tady máma měla kamarádky, to by vůbec musela být doma. Měla být až někde do rána v práci...

Pomalu jsem procházel domem, až jsem uslyšel opravdu divné zvuky z pokoje rodičů. Věděl jsem, co se děje, ale potřeboval jsem se přesvědčit, i když jsem věděl, že toho budu litovat.

Rychle jsem otevřel dveře a svazek blonďatých vlasů pod tátou mi značil jediné. Dělo se to, co jsem si myslel. Rychle jsem zabouchl dveře a rozběhl se pryč. Vkradl jsem se do kabelky, té ženské a sledoval průkaz.

Byla kurva mladá. Byla jen o pár let starší než já. Panebože, co to táta do prdele dělá!

Převrátil se mi žaludek a chtěl jsem odejít, ale ruka na rameni mě zastavila. „Jungkooku není to, jak si myslíš.“ řekl otec provinile, ale já se mu okamžitě vytrhl a znechuceně se na něj podíval.

„Nešahej na mě! Jak jsi to mámě mohl udělat!“ vyjekl jsem a rychle se nasoukal do bot. „Jungkookie...“ povzdechl si táta, ale já otevřel dveře. „Budu u Jina.“ zamumlal jsem a rychle se rozběhl směr Joonův byt, protože přesně tam měl být Tae a nejspíš je stále na cestě.

Netrvalo dlouho a narazil jsem na něj. Bez váhání jsem se rozběhl k němu a ze zadu ho objal. „Vem mě sebou Tae.“ vzlykl jsem a Tae celý ztuhl. „Kookie? Stalo se něco?“ zeptal se, zatímco se otáčel ke mně a pak mě hned pevně objal.

„Nemůžu být doma a nemůžu jít za Jinem. Vezmi mě k sobě Tae.“ pronesl jsem a snažil se v sobě udržet všechny vzlyky, i když nevím, jestli to vůbec mělo smysl.

Tae mě nechal vzlykat, zatímco mě pevně svíral ve svém náručí a já vůbec netušil, jak dlouhá doba utekla, dokud se neotočil a nevzal mě na záda.

„Jsem těžký.“ zaprotestoval jsem s dalším vzlykem, zatímco se Tae jen ušklíbl. „Kdybys byl, tak to nedělám.“ zaprotestoval tentokrát on a odnesl mě až k Joonovi domů.

„Tae jsi zpátky?“ zeptal se Namjoon, když jsme vešli do bytu a já si obličej zavrtal do ohbí Taeho krku, aby nebylo vidět, že jsem brečel. „Jo, bude tu spát i Kookie, je dost unavený.“ zalhal pro mě Tae a já mu dal vděčný polibek na krk, když se za námi zavřely dveře od jeho pokoje.

Tae mě opatrně položil k němu do postele a posadil se vedle mě. „Tak teď ven s tím, co se děje.“ řekl vážně a já se na něj nalepil.

Všechny záporné pocity, které jsem kdy cítil k Taemu a k jeho dotýkání, byly pryč. Teď tu byl jen on. Jen on byl někdo, komu jsem mohl věřit, že mi neublíží. Alespoň tak jsem se cítil po celém dnešku.

„Táta... on podvádí mámu.. viděl jsem ho.. s nějakou holkou, která je asi o šest let starší než my.“ zamumlal jsem nevěřícně a znechuceně a snažil se v sobě udržet to dávení, které moje tělo chtělo pustit ven.

Tae se jen napjal a víc si mě k němu přitáhl. „Jsem tu pro tebe. Spolu to zvládneme a vymyslíme, co dělat, ano?“ zašeptal, ale já zavrtěl hlavou. S tímhle jsem nemohl nic dělat. „Zítra to řekneš Jinovi, on bude vědět, co dělat. A ty mu to musíš říct.“ řekl vážně Tae a já přikývl.

Věděl jsem, že ho mám poslouchat, on dokázal být někdy opravdu rozumný, a proto jsem mu možná tolik věřil a miloval ho.

„Potřebuju tě Tae.“ zamumlal jsem a Tae mě posunul více na postel a oba nás přikryl peřinou.

„Jsem tu kdykoliv mě budeš potřebovat.“ zašeptal a začal mé tváře obdařovat motýlími polibky. Nakonec to neskončilo jen u tváří, ale i u krku a klíčních kostí. Potřeboval jsem ho a on tu byl. To bylo to nejdůležitější.

xxxxx

Hehe... Tak jak se to bude vyvíjet dál? Jak to bude s Kookovým tátou a jak se s tím vypořádá?