LET IT SNOW /1D XMAS FF/

1|A možná to byl osud[H.S.]

Byl přesně dvacátý prosinec, pět hodin odpoledne, a venku hustě sněžilo. Město zdobilo tisíce vánočních žároviček a všelijakých svítících obrazců, které ulicím dodávaly nádech Vánoc, a chodník pokrývala tenká vrstva sněhu, co se měla už brzo rozpustit. Počasí v New Yorku sice nebylo nejteplejší, ale na udržení bílého sněhu zkrátka nestačilo.

V jedné odlehlé kavárně skoro na konci města, v jejímž logu se pyšnil šedý holub, vysedávali u zadního rohového stolku dva mladí muži, jejichž věk ještě nepřesáhl ani pětadvacítku. Jeden z nich, ten, kterého vlasy se na koncích stáčely do drobných roztomilých kudrlin, si právě vyléval srdíčko tomu druhému, jehož vlasy byly odbarvené na blond a nagelované směrem nahoru, jak mu to slušelo ze všeho nejvíc. Pozorně poslouchal svého kamaráda a sem tam upíjel ze svého hrníčku s teplou, nádherně vonící kávou, kterou naprosto miloval. Kudrnáč se při svém monologu mračil, nevypadal ani trošku šťastně i přesto, že blížící se svátky by ho měly donutit alespoň k malému úsměvu. Naopak, jeho srdce svíral zármutek, který se odrážel i na jeho obličeji.

„Takže když jsem se vrátil, našel jsem v bytě jenom rámeček s naší fotkou a rozbitým sklem, co ležel na zemi, a dopis na rozloučenou, kterej mi nechala na stole," zamračený si frustrovaně povzdechl a rukou si zajel do svých kučeravých vlasů, aby si je aspoň na chvilku odhrnul z čela, kam mu neustále spadávaly.

„A co bylo v tom dopise?" zeptal se zvědavě blonďák, Niall, a opět upil ze svého šálku kávy. „Stálo tam, že už mě nikdy nechce vidět." kudrnáč, tedy Harry, se zatvářil zničeně, zřejmě ho obsah dopisu opravdu sebral. „A jé je..." Niall nesouhlasně zamlaskal, jako by chtěl naznačit, že tenhle vztah měl sakra trpký konec. „Tak to je mi líto." svěsil spodní ret, snažil se tvářit co nejsoucitněji. „Nemusí, já... potřebuju se přes to nějak dostat." mávnul nad tím statečně rukou Harry a natáhl se k tácku, ze kterého si podal talířek s oříškovým dortem.

„Odteďka kašlu na holky." nacpal si velký kus dortu do pusy, aby utišil svůj stále se zvyšující vztek na opačné pohlaví. A nejvíc na feministky. „Vsadím se, že ti to dlouho nevydrží," namítnul Niall s pobaveným úšklebkem. „Dřív nebo pozdějc tě zase okouzlí nějaká kočka a ty, s tvojí slabostí pro hezký holky, jí zase sbalíš." pokrčil rameny, jako by to byla očekávaná samozřejmost. „Ne, Nialle, ty to nechápeš." Harry zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Harolde, já chápu, že máš teď zlomený srdce a připadá ti, jako by se zbořil celej svět, ale nemůžeš všechny holky házet do jednoho pytle." mrknul na kudrnáče blondýn a konečně dopil svoji kávu.

„Omlouvám se, ale už budu muset jít." Niall se podíval na hodinky, přičemž vstal a zalovil v kapse, ze které vytáhnul pět liber. „Kdybys něco potřeboval, zavolej mi, dobře?" hodil na stůl bankovku a cestou ke dveřím kavárny poplácal kamaráda po zádech. „Dobře..." řekl Harry spíš pro sebe, protože jeho blonďatý společník právě odešel.

Ještě chvilku jen tak seděl v koženém křesle a pohrával si s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby opravdu zanevřel nad všemi ženami a stal se gayem, ale pak tuhle myšlenku vytěsnil z hlavy, protože měl přeci jenom radši krásná ženská těla, než chlupaté hrudníky a koule.

Jakmile dojedl svůj výborný oříškový dortík, vstal od stolečku a narovnal na sobě červený vánoční svetr, který dostal minulý rok od své maminky. Na jeho vkus byl sice až příliš nechutně sváteční, ale když mu začalo docházet čisté oblečení, rád ho na sebe obléknul.

Na stolek podobně jako jeho kamarád hodil pětilibrovku a ze židle si vzal tmavě béžový kabát, který si přes sebe vzápětí hodil. Možná byste očekávali, že si kolem krku ještě omotá šálu, ale ne - Harry v zimních měsících šálu nenosil, podle něj to byla zbytečnost a ztráta času.