LET IT SNOW /1D XMAS FF/

2|Zmrzlá princezna[N.H.]

Vánoce. Čas tradic, lásky, pohody, rodiny a porozumění.

Když už jsme u těch tradic, povím vám příběh, který je s nimi úzce spojen. Tak se pohodlně usaďte, vezměte si do ruky hrneček s teplým kakaem, přikusujte cukroví a já vám budu vyprávět.

Bylo nebylo, za devatero horami a desatero řekami, přes tisíce skal a tři sta zasněžených kopců, na kraji lesa, tuze hustého se zasněženými stromy, stála masivní roubenka. Po obvodu její střechy, na střeše i kolem oken a dokonce i na nosných sloupech žlutě svítily vánoční žárovičky v doprovodu zmrzlých rampouchů visících všude, kde se dalo. Okna roubenky byla zamrzlá, mrazík na nich vytvořil roztodivné obrazce, které by stály za obdiv nejednoho človíčka, stejně tak jako veliké celodřevěné dveře, na nichž se pyšnil vánoční věnec z buxusu, ovinutý rudou stuhou a osázený malými smrkovými šiškami.

Zdálo se, jako by se všude, kam oko dohlédne, vytratil život. Avšak kdybyste se podívali blíž, přímo do okna, zjistili byste, že tu bylo živo až příliš.

Uvnitř roubenky, přesněji v jejím obýváku, se sešlo pět obyvatelů včetně Snoweyho, zlatého retrívra a zároveň také právoplatného člena rodiny Horanových, jehož páníček byl jeden z bratří, tedy Greg.

Greg Horan měl srdnatou povahu. Rozdával úsměvy na všechny strany, obdarovával své blízké všemožnými vtipy a historkami a se svou ženou, Denise, se oženil z lásky, nikoliv z rozumu. Povaha Denise byla velice podobná té Gregovo, asi proto se k sobě tak měli a proto si tak dobře rozuměli. Z jejich velké lásky dali vznik nejmenšímu členovi celé rodiny, maličkému Theovi, který si právě vychutnával svůj polední spánek nahoře v ložnici svých rodičů. Nebylo tajemstvím, že se jako vejce vejci podobal svému strýcovi Niallovi – a to takřka ve všem. Hlavně však v očích modřejších než oceán, které často používal k obměkčování své maminky.

Niall, od přírody brunet, nicméně teď s vlasy obarvenými na blond a úsměvem dokonale oslňujícím, oplýval jistým osobním kouzlem a taktéž dobrosrdečností stejně jako jeho bratr. Rád se věnoval hře na kytaru i zpěvu a musím říct, že mu tyhle dvě aktivity šly opravdu bravurně. Za chladných vánočních večerů bez protestů vystupoval před celou rodinou a jako odměnu si vždy vyloudil pár ozdobených perníčků. Co se jeho milostného života týče, neměl takové štěstí jako Greg – byl tajně zamilovaný do Iris, sestry bratrovy ženy.

Dívka s kaštanovými vlasy, narůžovělými tvářemi a oříškově hnědýma očima nesoucí jméno Iris, která neměla o Niallových citech ani nejmenší tušení, měla trošku nos nahoru. Její humor byl více sarkastický než by měl, což jí často přinášelo spíš potíže a žádný smích. A i když Iris myslela svoje vtipy vždy dobře, lidé si je často vyložili špatně – nejčastěji ovšem Niall. Iris měla Nialla ráda, to ano, byl to její nejoblíbenější a nejtalentovanější kamarád ze všech jejích kamarádů, ale to bylo asi tak všechno. Niall byl kamarád.

A tak se to stalo, Niall byl beznadějně zamilovaný, aniž by o tom Iris věděla.

„Za pět minut vycházíme, pořádně se oblečte!“ ohlásil Greg celému příbuzenstvu. Jediný Bobby, táta obou bratří, jeho informaci pořádně nevyslechnul. Zůstával totiž doma s malým Theem a zároveň měl za úkol uvařit oběd.

Niall si urychleně narazil na hlavu teplou čepici, sebral ze stolu rukavice a koutkem oka se poohlédnul po Iris, která si právě omotávala lososovou šálu kolem krku. V té krémové čepici mu přišla tolik roztomilá, že skoro zapomněl na okolní svět. Do reality ho vrátilo až Snoweyho nedočkavé zakňučení u jeho nohou.

„Za chvilku už půjdem, vím, že se těšíš.“ s pobaveným úsměvem se sklonil k chlupaté kouli a pohladil ji po čumáčku. Snoweyho miloval nadevše, byl jeho nerozlučným kamarádem už od té doby, co dosáhl patnácti let. Letos to měly být čtyři roky, co ho jako malé štěňátko našel pod vánočním stromečkem.