LET IT SNOW /1D XMAS FF/

4|Vánoční překvapení[L.P.]

Už jste někdy byli zamilovaní? Jestli ano, určitě znáte ten krásný bezstarostný pocit, neustálý úsměv na tváři a skvělou náladu, kterou vám nikdo za žádnou cenu nemůže vzít. Kromě toho, že celý den myslíte na něj/na ni, vůbec nevnímáte věci okolo vás.

Musím se přiznat, že tyhle příznaky mívám i já – a to nejsem zamilovaná -, ale tím nechci říct, že zamilovanost není nic výjimečného, právě naopak. Láska je tím největším darem, jaký nás v životě může potkat. Tedy, alespoň se to tak říká.

Jestli tomu tak opravdu je se dozvíme v dnešním příběhu, který nám ukáže, že láska se nejspíš přeceňuje a že existují lidé, kteří lásku zavrhli až do konce svých životů. Jako vždy vás vyzvu k tomu, abyste se pohodlně usadili a natáhli do sebe vůni františků, cukroví a svařeného vína a užili si tenhle malý vánoční příběh.

Byl den před Štědrým dnem. Sníh byste v Londýně nenašli, ani kdybyste se snažili sebevíc, foukal tu jenom nepříjemný vítr a občas hustě zapršelo, což občané s moc velkou radostí neuvítali. Ve městě ovšem nechyběla vánoční atmosféra doprovázená poblikávajícími světýlky a vánočními trhy uprostřed náměstí, kde se každý alespoň jeden den v týdnu zastavil, aby ochutnal vyhlášený jablečný nebo hruškový punč, jehož vůně se táhla všemi ulicemi.

V nejjižnější ulici na začátku Londýna, přesně uprostřed řady menších rodinných domů, se nacházel ten Liamův. Byl ze všech nejozdobenější a nejkrásnější, na jeho vzhledu si dali Liam a jeho přítelkyně opravdu záležet.

Liam a Tabitha se seznámili přesně před čtyřmi roky na vánočním večírku, který pořádali jejich kamarádi. Před dvěma lety se společně přestěhovali sem, do vlastního domu a dnes, přesně v den jejich výročí, se Liam rozhodl, že je ten správný čas, aby Tabithu požádal o ruku. Nacvičoval si to už dlouho, musel si vyzkoušet vytahování krabičky s prstýnkem z kapsy saka a pokleknutí na jedno koleno, aby nic nezkazil. Chtěl, aby absolutně všechno bylo perfektní. Muselo to být perfektní. Kromě požádání o ruku ještě plánoval romantickou večeři v jedné místní luxusní restauraci, kterou Tabitha naprosto zbožňovala.

A tak, když se Liam vracel z práce a pečlivě si do kapsy saka vložil krabičku s překrásným diamantovým prstýnkem, byl jeho osud rozhodnut. Procházel ulicemi Londýna s úsměvem, ještě se dokonce stavil na vánočních trzích pro jmelí, které jim doma scházelo. Byl plný pozitivity a sebevědomí, v žádném případě ho nenapadala možnost, že by ho mohla Tabitha odmítnout. Vždyť spolu přece byli tak dlouho a jeden druhého bezmezně milovali, že strach z odmítnutí ani v nejmenším nepřipadal v úvahu.

S přetrvávajícím úsměvem dorazil před svůj nazdobený dům a s pobrukováním rolniček odemkl vchodové dveře. Začínaly se mu trochu potit ruce z nervozity, ale přesto ji na sobě nenechal znát. Vlastně se moc těšil, nemohl se dočkat, až mu Tabitha řekne ano.

Když vstoupil do domu, udeřila ho do nosu lákavá vůně cukroví, která se nesla celým domem. Někde v pozadí hrály tradiční koledy, což Liamovi ještě utužovalo dobrou vánoční náladu. Opravdu se nemohl dočkat, až ji uvidí. Představoval si, co bude mít na sobě, myslel pouze na její nádherné zelené oči a překrásný úsměv, do kterého se zamiloval na první pohled.

„Tabitho, miláčku, jsem doma!“ zavolal ještě předtím, než překročil práh předsíně. Napadlo ho, že přes hlasité koledy ho absolutně nemohla slyšet, a tak vešel do obýváku, doufajíc, že ji tam najde. Místo jeho milované na něj čekalo nemilé překvapení.

Přímo uprostřed obýváku, na sedačce, se odehrávalo něco, co v něm probudilo nenávist a lítost zároveň. Jeho krásná Tabitha se právě ovíjela svým nahým tělem okolo druhého nahého těla, které patřilo Liamovu dlouholetému kamarádovi Oliverovi.

V momentě, kdy si dvě hřešící osoby všimly té třetí, jak je pozoruje s nenávistným pohledem, jako by z domu zmizela všechna ta příjemná vánoční nálada a vystřídala ji zloba. Tabitha i Oliver sebou trhli, zakryli svá nahá těla přikrývkou a s vytřeštěnýma očima se vystrašeně dívali na Liama.

„Co to… co to má sakra znamenat?!“ vykřiknul Liam tak hlasitě, že ho museli slyšet i na druhém konci Londýna. „Já-já ti to vysvětlím!“ dívka vztáhla ruce v obranném gestu, snažila se celou situaci zachránit, i když věděla, že to stejně nemá cenu. „Vysvětlíš? Jak mi tohle chceš do prdele vysvětlit?!“ v Liamovi se vařila krev. Nemohl uvěřit tomu, co viděl, nemohl uvěřit, že ho láska jeho života podvádí s dobrým kamarádem. Jak mu to mohla udělat? Jak jen mohla?

„Vypadněte! Oba dva! Hned!“ řval, chytil se za hlavu a snažil se udržet slzy v očích. Oba dva na něj polekaně, avšak provinile hleděli, byli si vědomi svojí hrozné chyby. Každý si posbíral svoje oblečení a vypadli tak rychle, jak jen jim to nohy umožňovaly.

Jakmile se za nimi zabouchly dveře, Liamovo tělo se bezvládně svezlo na zem. Zůstal klečet snad dvě hodiny, slzy mu stékaly po obličeji a v hlavě měl zmatek. Takové zklamání ve svém životě ještě nezažil. Nikdy by si nemyslel, že je Tabitha něčeho tak odporného schopná. Bolelo to. Jeho srdce se právě rozpadalo na milion kousíčků, které by nebyl nikdo schopen dát zase dohromady. I ta nejmenší naděje a víra v pravou lásku se z něj vytratila. Trvalo ještě několik minut, než se sebral ze země a šel si lehnout do ložnice, kde ho k spánku ukolíbaly slzy a zármutek.

Až po dlouhých týdnech si uvědomil, že bylo dobře, když oba dva přistihnul při činu. Co kdyby si ji opravdu vzal a na její nevěru by ještě dlouhá léta nepřišel? Jak by potom žil s vědomím, že si vzal někoho tak odporně sobeckého a slabomyslného?

Ty Vánoce tehdy strávil úplně sám, bez rodiny, zavalený lahvemi s alkoholem a tunou cukroví. A i přesto, že vánoční čas promarnil pitím, jídlem a zíráním na televizi, byl někde v hloubi duše rád. Tabitha mu sice nesmírně ublížila, ale on věděl, že někoho takového k životu nepotřebuje. Věděl, že ona není jediná na světě a že se brzy najde někdo lepší, do koho se bude zase moct bláznivě zamilovat a kdo ho – se vším štěstím – nepodvede.

Láska je někdy krutá. Díky ní se cítíme hrozně, máme chuť vrhnout se z mostu střemhlav rovnou do rychle proudící řeky a zavíráme se před okolním světem, rodinou i přáteli. Ale na druhou stranu nám láska přináší do života slunce. Když jsme šťastní, život je hned veselejší a my si najednou nepřipadáme na všechno sami.

Láska je dar, moc vzácný dar, který bychom měli chránit. Ten, kdo lásku najde, je šťastlivec. A ten, komu vydrží dlouhá léta, ten se nazývá tím nejšťastnějším na planetě Zemi i v celém vesmíru.

-------------------------------------

Konečně tu máme nový – a zároveň i předposlední – vánoční díl!

Možná je trošku smutnější, než ty předešlé, ale slibuji vám, že u posledního se rozhodně zasmějete!

Doufám, že se vám jednodílovka líbila a přeji vám hezkou sobotu!

All the love S.xx