Recenze pravdou protkané

Slovo úvodem

„Hon se začíná.
Ať vzhůru k nebi teď náš pokřik míří:
Za krále! Za vlast! Za svatého Jiří!"
-Jindřich V.

Milovník anglických dějin a Shakespeara Vás tímto vítá! Jak Jindřich V. děl, hon se začíná!

A za čím se to vlastně honíme? Prostá otázka, drahý Watsone. Za kvalitou!

Někteří mne mohou znát jako tu kritickou bytost, vystupující pod nickem Secret_Ella. Jsem zde proto, abych všem odvážným bojovníkům, kteří se vydají všanc této čarodějnici, sdělila upřímný, ničím nezkreslený názor na jejich dílo. A od koho?

Jsem jen prostý člověk milující nápadité, originální příběhy, které mě vtáhnou do svého světa a už nepustí. Nejsem žádný profík. Jen nadšenec. Ale právě to nadšení je důležité, ne? Nadchnout se pro věc a pustit se do ní s vervou sobě vlastní. Abychom si to ale vyjasnili: nenechávám se strhnout přílišným nadšením. Jsem realista stojící nohama pevně na zemi. Nenechám si vnutit něčí názor, jsem jej ochotna změnit, pokud mi někdo dá pádné argumenty k tomu, abych tak učinila. Bez skrupulí vám řeknu, co si o vašem příběhu myslím. Ale nebojte, nesvrhnu vás do horoucích pekel jako nějaký odpad. Každý má právo chybovat a chyby se dají napravit. Pokud vám má slova pomohou něco zlepšit, opravit či se něčemu v dalším psaní vyvarovat, bude to pro mě ta největší odměna.

Nepatřím k žádné elitě nebo něco podobného. Jsem člověk, jako vy. Z masa a kostí, s horkou krví proudící mi žilami. Tady na Wattpadu jsme všichni na jedné lodi a já vás nechci házet přes palubu. Bude-li to třeba, jen vám trochu poupravím kurz, abyste bez úhony dorazili bezpečně do přístavu.

Jako přívrženec temnoty si ovšem s rozsáhlými vodními plochami příliš nerozumím, navíc ve mně dřímá skrytá duše dávnověku. Na svém černém oři ukrajuji míle a míle přes temné hvozdy, slunečná města, třpytící se zátoky či úplně jiné, fantastické světy. V noci se cestuje nejlépe, stříbřitá luna mě provází a hvězdy jsou mými rádci. Skryta v černém hávu noci se ženu dál, abych dorazila právě k vám a zvěsti o vašem umění šířila dál. Nebojím se však tasit meč proti těm, kteří by mne chtěli obalamutit.

Máš-li odvahu, zdvihni zrak k zářící luně a tiše do noci zavolej mé jméno. Já tě uslyším a poženu se vpřed, abych se setkala s tím, kdož si troufá vydat svůj příběh v širý svět. Chvíli se u tebe zdržím, usednu ke krbu a ponořím se do tvého světa, abych jej posléze mohla šířit dál.

Vítám všechny, kteří se odváží pokračovat. Akceptujte mne a mé zásady a já budu akceptovat vás.

Těším se na každou duši, která se na dalekou pouť vydá se mnou.