Recenze pravdou protkané

02. Humanoid

Autor: CaptainFione
Žánr: Sci-fi
Anotace:

Byl bych tím posledním člověkem, se kterým bys chtěl strávit odpočet dnů do vyhynutí lidské rasy. Abych vydržel, kradl jsem. Abych si zachránil zadek, lhal jsem. A zabíjel. Nikde nejsi v bezpečí, všude číhají a čekají, až se dostaneš na pokraj svých sil. Musíš utíkat. Nikdy se nezastavit.Zastavíš se? Zemřeš. Ostatně jako každý z nás.*Působivé je, že jsem naživu a nakonec jsem se přeci jen dokopala k dalšímu čtení. Co si budeme povídat, moc se k tomu nemám. Buď se věnuji škole (vtipná představa), nebo píšu svoje, nebo někde něco betuji, nebo jen čumím do stěny a nadávám si, proč to všechno dělám. Ale když už, tak už. Dodělat to je otázka osobní cti. Zajímavé, tu snad ani nemám.Každopádně jsem prolouskala Humanoida. Jsem tak trochu rozpolcená. Popravdě...já na sci-fi nemám buňky. Prostě ne. Nevím proč, ale není to žánr, ve kterém bych se cítila pohodlně. A popravdě jsem ani nenašla sci-fi knihu, která by mě bavila. Zvládám tak akorát filmy, kde to hezky vidíte a nemusíte vypichovat žádné chyby v textu.Humanoid je dobrý příběh, ale mě příliš neoslovil. Popravdě jsem se mermomocí přesvědčovala, abych ukrajovala kapitolu za kapitolou. Není to vina autorky, to vůbec. Jen prostě...no, sci-fi.Upřímně se přiznávám, že to jediné, co mě táhlo dál, nebyl děj nebo zaujetí, ale byl to čistě David Merkl. Toho jsem si upřímně zamilovala. Z prezentace na facebookové skupině jsem čekala nějakého idiota, kterému budu chtít omlátit o hlavu každou „plechovku", kterou v příběhu potká, ale byla jsem překvapená, že se nic takového nekonalo. Není to žádný bezcitný hajzl, jak jsem očekávala. Jeho jednání a myšlenky mi přišly vzhledem k situaci naprosto logické a opodstatněné. Komu by ze života v podzemí jen s minimální lidskou interakcí, která je vlastně spíše minimem minima, nehráblo? Nejde mu zazlívat, že měl sobecky zájem čistě o vlastní přežití. Kdo by neměl. Znám samu sebe a vím, že bych se zbaběle schovávala v podzemí, než abych vytáhla do boje. Nejsem odvážný člověk. Budiž Davidovi ke cti, že se z tohoto modelu nakonec pokusil vymanit. Jeho postava mě skutečně zaujala, já prostě takové typy zbožňuji. Navíc jsem nadšená, že je to příběh s hlavní mužskou postavou. Co si budeme povídat, takových moc není, takže za to má Humanoid jedno obrovské plus.To ovšem záhy zase ztrácí, protože jsem pořád dost zmatená. Buď jsem už vážně tak blbá, nebo nevím. Hned v první kapitole mě zarazilo – a to se neslo dalších dvacet kapitol – že vlastně nevím, jak David vypadá. Tedy v příběhu. A nejen on, to se týkalo také Android. Jestli jsem narazila na popis vzhledu, byly to možná tak vlasy a oči. Dumala jsem nad tím, jestli androidi chodí oblečení nebo neoblečení. To, že má Android blond vlasy, se dovídáme poměrně pozdě. Když jsem to celé dočetla a znovu se podívala na bannery, vyprskla jsem smíchy nad Briketou, protože jsem si ji určitě nepředstavovala jako Diane Keaton. :D To bylo vtipné. :DPodobně mě zamrzel i popis okolí. Často jsem se ztrácela, kde vůbec jsme, jestli jsme pořád v podzemí nebo jsme se záhadně přesunuli na povrch. Na přechodech by to chtělo zapracovat. Já bych třeba moc ráda věděla, jak vypadá takové podzemí, kde lidé přežívají, když tam Briketa Davida zatáhla do pobořené budovy, která bývala prádelnou. Zkušenosti se světem v podzemí již mám a z toho příběhu jsem odcházela s vědomím, že přesně vím, kde co je a jak to město pod zemí vypadá, ovšem u Humanoida jsem se k tomuto vědomí nedostala. Mám zkrátka takovou utkvělou představu, že sci-fi stojí, podobně, jako fantasy, převážně na popisech. Je to sci-fi, jiný svět, tak prostě chci vědět, jak to tam vypadá, protože nejsem Charles Xavier, abych autorovi viděla do hlavy. To se promítlo okamžitě v prologu. Neměla jsem ani šajnu, kde jsme, co je to za komplex, jak to tam vypadá. Bylo to spíše takové nemastné neslané.Hmmm, čumím si tady do poznámek a sama nějak nevím, co znamenají. Proč si člověk dělá poznámky, když mu ani nejsou co k čemu? No nic, jede se dál.Zásadní problém, na který jsem narazila hned v počátku, byla podivná terminologie, která mi vlastně není jasná doteď.Výraz humanoid označuje libovolnou bytost, jejíž tělo se podobá člověku. V tomto smyslu pojem zahrnuje jednak primáty, jednak různá mýtická stvoření a umělé organismy (roboty), zvláště v kontextu science fiction a fantasy. Humanoidní robot se nazývá android. Citace by Wiki, ale záměru poslouží.Inu, v příběhu se píše toto: A jeho jméno zní David Merkl, poslední humanoid. Pro pořádek: znělo je vhodnější výraz, minulý čas je snad vždycky lepší. Navíc v celkovém kontextu je taky mnohem více vyhovující.Jde mi ale o toto: humanoid by tedy měl být označení prakticky pro robota. Ovšem David Merkl je člověk. Proč je tedy, kurňa, humanoid? Jestli nemá robo paži jako Will Smith v Já, robot, tak vážně nevím. Android je zase robot, který vypadá jako člověk. Nebo se o to alespoň snaží. V téhle terminologii jsem se dosti ztrácela a byl to také důvod, proč jsem po přečtení prologu a první kapitoly na nějakou dobu přestala se čtením. Číst něco, co nechápu, je pro mě náročné. Já prostě potřebuji mít všechno logicky podložené. A tohle není jediný tak trochu nedotažený problém.Nevím, jestli se k tomu autorka dostane, ale zase: 25 kapitol nevím, o co go. To může člověka záhy přestat bavit číst. Celou dobu jsem se sama sebe ptala: PROČ? Proč se to všechno dělo? Lidé chtěli nesmrtelnost? To jim asi nevyšlo, když jim stroj vyjme srdce a zasadí si ho do vlastní plechovky. Všechny tyhle informace jsou naházené na několika různých místech, která jsou od sebe i dost daleko, takže já si připadala jako někdo, kdo se snaží složit puzzle s miliardou dílků. Jaký je ten princip androida v příběhu? Začalo to člověkem, který chtěl být nesmrtelný, ale zvrhlo se to v typickou nadvládu strojů, kteří potom jen brali lidem srdce a jejich zbytky nechávali válet po zemi?A celkem běžný sci-fi problém: kde jsou lidi? Víme, že jich je víc. Proč je tedy, kurňa, David označován jako poslední člověk? Mně moc poslední nepřipadal. Poslední hulvát, to možná je, ale pořád byl po fyzické stránce člověkem, když už o té duševní tolik pochyboval. Řekněme, že když po světě chodí androidi, jediná možnost pro lidi je úkryt v podzemí. To je prostě typické. A nechce se mi věřit, že by androidi byli tak blbí, aby je to nenapadlo a nepřišli si pro Davida dolů dříve. Jemu to ale vycházelo dvacet let. Není tam naznačen ani nějaký progres androidí rasy, který by ospravedlňoval to, proč jim to tak trvalo. David na sebe vlastně může být hrdý, že vydržel tak dlouho.Potom jsem ještě pořád přemýšlela nad tím, jak David k Android přišel. Ve druhé polovině dosud sepsaného se dovídáme, proč si ji „vybral" a že mu jednu uvalila, ale proč? Jak se to stalo? Kdy? Co to bylo za situaci? Mnoho otazníků, málo odpovědí.A k tomu ještě musím poznamenat, že mě docela zklamalo, jakou cestou se autorka rozhodla ubírat vztah Davida a Android. Už od první kapitoly mi z reakcí obou bylo jasné, že to tak skončí, ale pořád jsem naivně doufala, že ne-e, že za tím autorka udělá tlustou čáru. Jenže to by pak asi nebylo o čem psát. Revolta vůči nadřazené pokročilé technologii by asi bez lásky a obětí nešla, jak je to teď typické.Tak jo, na chvíli upustíme od logiky a přesuneme se k pravopisu. Přijít to muselo, protože chyby tam jsou, ale samozřejmě nejsou nijak zásadní. Spíše jsem často luštila stavbu vět nebo jejich navazování, na tom by ještě chtělo zapracovat a hned to bude lepší.V kapitole 20 jsem si však málem lila savo do očí, když jsem viděla do dvěmi! Nikdy! Vždycky dvěma, i kdyby se to někomu nelíbilo a použil by Davidův šroubovák, je to prostě dvěma! V kapitole 21 se David bezvýznamně vzpouřel. Upřímně netuším, co to dělal, ale spíše se vzpouzel. Poté se David cítil jako na pálení zaživa. Na pálení? To zní, jako kdyby se účastnil táboráku nebo tak. Chtělo by to upravit formulaciNo jo, jenže já prostě strašně bazíruji na té logice, takže jsem s ní stejně zpět!

V 10. kapitole se píše: Netajil se tím, že na slušné vychování dávno zanevřel. - Proč se tedy několik kapitol zpět psalo, že si na slušné vychování vzpomněl, když potkal Briketu?

Nebo při vzpomínce na příchod Inteligence David běží domem, sbíhá schody a zastavuje u dveří. Poté se vrací do obýváku a je psáno, že opouští verandu. Veranda je ale prostor venku přede dveřmi. Načež se poté u Sáry píše, že utíká hlouběji do bytu. Tak kde tedy nakonec vlastně bydlí? Byt v paneláku? Dům? Nemám v tom nějak jasno.

Také jsem si všimla výroku, že nikdo Android není podobný, přitom předešlá věta v oné kapitole se zmiňuje o podobnosti mezi ní a jeho sestrou. Tak kde je tedy pravda?

V kapitole 23 se zase píše: Kolik let už písmo neviděl? Věděl vůbec, jak vypadají písmenka? - Přitom jsme ale o několik kapitol zpět svědky toho, jak dokázal přečíst nápis prádelna. Písmo tedy viděl docela nedávno.

Dobře, ale to je vážně už všechno, nechci být krutá. Jako bych doteď nebyla, že.

Shrnutí

Humanoid je dobré dílo, opravdu dobré. Chce to vychytat chyby, ovšem chybovat je lidské (viď, Davčo), trochu si pohrát s tou logikou a jasněji objasnit zásadní stanoviska příběhu a bude to ještě lepší. Ještě bych si více vyhrála s popisy okolí, protože to je podle mě základ sci-fi, pokud nepočítáme technickou stránku. Samozřejmě to nemusí být pětistránkové popisy, to ne.

Osobně je pro mě děj ne dvakrát zajímavý, je to takový typický sci-fi příběh, ale najde se tam několik velmi dobrých, takřka filozofických postřehů o světě, člověku, lidství, odvaze či strachu. To se mi opravdu líbilo, takové úvahy mám ráda a autorce se to opravdu povedlo.

Největším tahákem příběhu je pro mě opravdu David, který podle mě prakticky odpovídá tomu jednomu možnému modelu sci-fi hrdiny, ale já mám prostě takové typy ráda a Davida jsem si velmi oblíbila. Je dobře psán a užívala jsem si jeho přítomnost v každé kapitole. Už jen on sám by zajistil příběhu čtyři hvězdičky z pěti, kdybych bodovala. Což nedělám. Takže se tvařme, že jsem tohle nenapsala.

Občasné flashbacky jsou příjemným (a také nutným) zpestřením příběhu. Vždycky je fajn poznat, co hlavního hrdinu dohnalo do toho apatického stavu ala kašlu na celý svět, stejně je to hnůj.

Humanoid je kvalitní sci-fi příběh, který bezesporu patří k tomu lepšímu, co Wattpad nabízí. A vlastně budu v jeho čtení pokračovat, protože prostě David. Akorát se nějak netěším na jednu scénu, která nutně musí přijít a já jsem jistá, že se z ní pobliju. :D

No, to by asi tak bylo vše k mému výlevu. Jdu hledat šroubovák. Merkl style!

P.S.: Sice pořádně neznám herce, který je Davidovou předlohou, ale vídám ho na Wattu prakticky všude. Je z Teen Wolf a Labyrintu, ne? Ani jedno jsem neviděla, ale pro přehršel jeho výskytu na Wattu jsem ho začala nesnášet a jsem na ten ksicht vlastně alergická. Do role Davida se ale skvěle hodí a měla jsem ho celou dobu před očima. Děkuji, Kapitáne, alespoň jedno dílo pro mě zachránilo jeho čest a já si ho mohu odepsat ze seznamu alergenů! :D

P.S.S.: Ke coveru se nebudu vyjadřovat, protože je to práce Monii a tu já naprosto zbožňuji a vždycky mě okouzlí a nejsem schopna říct něco negativního, protože to prostě negativní není. :D Takže je nám asi všem jasné, jak se mi ten cover líbí, že. Koukala jsem na něj už v době, kdy byl ještě jako premade pod názvem Human Error a s citátem ze Sherlocka. :D