Recenze pravdou protkané

01. Hádovo memento

Autor: FallenGracex
Žánr: Mystery/Thriller
Anotace:

„Jsem princ temnoty, král popela, Sedmi pekel a podsvětí. Někteří mě znají jako Satana nebo Ďábla, dokonce i jako Lucifera nebo Háda. Ale ty, sladké stvoření, mi můžeš říkat Acheron."

Jako dcera vlivných rodičů Salome nemohla být jiná, než naprosto poslušná a počestná. Celý život svazována pravidly, sužována posměchem svých sourozenců, sžírána vlastním údělem. Avšak pouze do dne, kdy v sobě objeví netušenou touhu páchat hříchy a nevědomky k sobě tak přivolá muže, v jehož existenci obyčejní smrtelníci přestali věřit již před několika tisíci lety.

*

Ač mne ještě čeká jedna zkouška a do rozborů jsem se chtěla pouštět až po zkouškovém období, můj mozek má jiné plány. V noci moc přemýšlí, já z toho nemůžu usnout...proč si něco nepřečíst, že? Vím, že Memento není na seznamu první, ale zrovna mi bliklo v nových příspěvcích upozornění, že u něj někdo hlasoval, bylo tedy po ruce, tak jsem si řekla, že zkusím první kapitolu, abych věděla, do čeho jdu. Nu a jelikož byla délka kapitol taková tak akorát, nebyl problém to nakonec stáhnout celé. Takže se omlouvám za prohozené pořadí, ale já psala, že pořadník nedodržuji, proto mám jen seznam.

Na začátek musím přiznat, že první verze coveru se mně osobně líbila více. Byl temnější, více vystihoval celkové ladění příběhu. Současný je na mě moc něžný, ale také je krásný, takže tahle věta byla vlastně naprosto nepodstatná. Důležité je, aby všechno přesně ladilo samotné autorce.

Anotace je minimalistická, poutavá a i když moc nemám ráda použité části úryvků, tady je to naprosto vyhovující. Naláká, zaujme a v Acheronových slovech je cítit ta tajemnost, která čtenáře přitáhne. Nebo aspoň ty psychopaty, co se rádi vyžívají v podobných věcech. *hrdě se hlásí*
Změnila bych pouze jen jednu drobnou chybičku: nevědomky k sobě tak přivolá – vhodnější slovosled je: a nevědomky tak k sobě přivolá. Ale to je maličký detail.

Mám chuť tohle nepsat, protože mám dojem, že budu zastávat jediný takový názor v celé té škále nadšených čtenářů. Ale budiž. Jednou jsem to slíbila, tak to udělám.

Od Mementa jsem měla velká, ne-li enormní, očekávání. Za vše může až pomalu neuvěřitelný ohlas, který toto dílo má. Není dne, abych si v nových příspěvcích nepřečetla pomalu ódu na nějakou z kapitol a propagace na facebooku také nepokulhává. Někdy bych o těch dílech, která mám číst, nejraději ani neslyšela, protože pak se čeká jedno a dočkám se druhého.

Toto je pouze můj osobní názor a nikomu jeho lásku k tomuto dílu neberu! A ono je to dílo skutečně kvalitní, kdybyste z mých slov náhodou získali dojem, že právě svrhnu Háda zpátky do jeho podzemní říše. Kdepak. Je to propracované, s láskou psané dílo, ovšem já nějak nesdílím to velké halo, které kolem něho je. Neustále Memento vidím ve spojení s jedním slovem: kontroverzní. Na to, že já jsem stará konzerva epických rozměrů, které pomalu dělají problém i červené boty, protože bych šla v davu moc vidět, tohle bych kontroverzním zrovna nenazvala. Očekávala jsem nějaké masivní popisy všech možných i nemožných scén, ale ať už je to vražda nebo náznak nějakého intimního aktu, všechno je psané elegantně, takže to nikoho nepobouří. Dvě natvrdo řečená slova, to nikoho nevytrhne. Tohle bylo decentní, elegantní. Četla jsem mnohem horší „skvosty", kde se popisovalo něco podobného a tam jsem byla skutečně pobouřená, ne-li odhodlaná zavolat psychiatra, aby tihle autoři došli klidu. A já taky.

Abych pravdu řekla, nějak jsem se nedokázala ztotožnit se Salome, hlavní hrdinkou. Většinu času jsem si říkala: a máš to, tohle ti patří, stejně si za to můžeš sama. Soucit nebo lítost se na mě jen dívaly zpovzdálí a mávaly mi bílým kapesníčkem. Sama bych nedokázala říct, že byla znásilněná. Ona si o to vyloženě říkala a taky si pro to prostě šla. No, zkrátka jsem s ní nedokázala soucítit, necítila jsem nějaký pocit sounáležitosti, vlastně mi bylo úplně jedno, co se s ní děje nebo neděje.